MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Casino Margot 3.9.2019

Hlavní kasíno rodiny Vallentino a bydliště Michaila Ivanoviče Petrova.

 

Zoya Ivanovna Petrov

>  věk 20 let 

>  sestra Michaila Ivanoviče Petrova

>  pochází z Ruska, ale už přes dva roky žije se svým bratrem v New Orleans, v domě, kde je casino Margot

>  inteligentní, milá a upřímná dívka

>  velmi dobře a ráda hraje na piano

>  ještě v Rusku byla znásilněna několika vojáky, kteří posléze zapálili celý dům i s ní a přestože ji Michail zachránil, ztratila zrak a na těle jí zůstala spousta popálenin

>  trápí ji zlé sny a má strach z cizích lidí, proto nikdy neopuští byt. O její přítomnosti v Americe ví pouze Michail, Gréta, Bernardo a Gwendoline Vallentino.  

Flashback:  Plameny 

Gréta

Hospodyně

>  věk 65 let

>  postarší, ale velmi vitální dáma

>  upovídaná, pracovitá, starostlivá, milá a přátelská, má velký přehled a nic jí neuteče. Je dobrou duší celé domácnosti.

>  nemá rodinu a proto tíhne jak k Zoye, tak k Michailovi, ke kterému má téměř mateřský vztah 

Bernardo

Noční konsigliér

>  věk 49 let

>  diskrétní, spolehlivý a loajální zaměstnanec

>  má ženu, dvě malé dcery a staršího syna

>  pracuje jako noční konsigliér – dohlíží na chod celého kasína a spokojenost všech hostů

>  s Michailem má dobrý vztah, založený na vzájemné důvěře a spolu s Grétou a Zoyou je pro něj jako druhá rodina

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Casino Margot
Kategorie: NPC

Salvatore Giorgetti a Diana Day 1.11.2016

Zelené oči Eviny.


Její zelené oči se zapíchly do tvých, byly hluboké a i přesto, že byla v úzkých cítil si z nich vášeň. Tiskla se ti na bok a ty jsi cítil jak se chvěje. Měla strach. Její vůně byla jako ženy při milování, adrenalin, pot čili a čokoláda. Tahalo tě to za nos a vpíjelo pod kůži. Vložila ruku do tvé. Propletla své prsty s tvými a pevně ruku sevřela, dlouhé červené nehty si cítil na hřbetu ruky zarývaly se ti do kůže. Nahé rameno vykukující z roztrhlé halenky připomínalo alabastr koutkem oka si sledoval jak se drobné chloupky na hebké bezchybné pokožce zachvěly.

Obloukové lampy podél chodníku se skleněnými báněmi svítili už jen spoře. Sklo bylo od uhlíkových elektrod očouzené a tak světlo jen špatně prostupovalo. Přesto si jasně viděl postavu muže, který se blížil k vám. Nejasné světlo muže dělalo obrovského. Tmavý kabát, dlouhý z pevné látky a klobouk, zbytek splýval ve stínech.
”Diano!”
Jeho hlas je hrubý a jasně v něm rozeznáš tón hněvu, lépe řečeno pořádné nasranosti. Blíží se k vám, když zaslechla jeho hlas sevřela pevněji tvou ruku a druhou sevřela z vnitřku tvou paži. Svým ramenem si se dotýkal jejích ňader a tvá ruka… horkos jejího klína ti byla tak blízko. O hřbet ruky se ti otřela její látka z dlouhé černé sukně.

V ruce má zbraň, nyní to vidíš. Lihová lampa nad vchodem do budovy u které stojíte muže osvětlila. Zastaví se před vámi na tři kroky, Jeho rudé oči sledují pouze tu ženu zhluboka dýchá a čelisti pevně tiskne k sobě.
Natáhne ruku a zamíří na revolverem, který má v ruce. Ruka se mu nechvěje pevně svírá zbraň a tebe vůbec nevnímá. Hledí jen na ní, pohled je stejně pevný jako ruka držící zbraň, na chvíli se ti to snad i zdá, ale jako by si v jeho tváři zahlédl úsměv, šílený úsměv, který z toho muže činí nepředvídatelným.
Istinktivně ji stahuješ tlakem ruky na její tělo za sebe. Pouštíš její ruku a mělké rýhy po nehtech se ozvou drobným pálením.
Dlaní se zapřeš do jejího boku a ucítíš její pánevní kost. Jakmile udělá drobný krok za tebe, dlaň ti sklouzne jako na houpačce ke skvěle tvarovanému pasu. Už se jí dotýkáš jen prsty a cítíš, že už teď ti ten dotek chybí.
Drobnými prsy se otře o tvá záda a ruku položí na tvé rameno. Poryv větru, který se opře do jejích zad vezme její vůni a prolétne kolem tebe ulicí vpřed.
”Diano!!!”
Zařve muž a poté se zhluboka nadechne jako pes co zavětřil lišku. Udělá další krok k vám. Její horký dech se opře o tvůj zátylek. Odtahuje se, jak muž postoupí kupředu přestáváš cítit ji. Vzdaluje se udělá ještě jeden krok a sklopí zbraň k zemi.
”Diano…!”
Jeho zvolání zní mnohem smutněji, je to chlap na dně. Padne na kolena a zařve jako raněné zvíře. Dlaněmi se opře o vlhký chodník, ještě před chvílí pršelo. Vyšel jsi z baru v New Yorku kde jsi uzavřel jeden z dalších kšeftů pro svou rodinu a zajistil levnou přepravu aut z Evropy. Byl jsi sám, věděl jsi, že je to jen na chvíli a že hotel máš za rohem. Co by se mohlo stát.
Chlápek vzdychne jako by se rozbrečel a opět zakřičí, je to ovšem jiné zlostné rychle vstává. Stále jako by si byl pro něj neviditelný, vůbec tě nevnímá. Natáhne ruku a se zbraní a vystřelí.
Ohlédneš se a snažíš se ji najít očima, ale je za tebou příliš velká tma. Rychle zareaguješ a v tu chvíli ho připravuješ o zbraň. Muž jako by se probral z koma se na tebe nechápavě podívá a pak se vší zlostí zaútočí. Rána střídá ránu, cítíš na kloubech teplou krev je jeho, je tvá? Těžko říct. V ústech cítíš krev, neuvědomuješ si, že by tě něco bolelo, teď ne. Další rána tě posílá k zemi. Ať je to kdokoli jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený.
Sbíráš se ze země jak nejrychleji můžeš. Zazní výstřel, jakmile zdvihneš hlavu vidíš ji, Dianu. Stojí dva kroky od tebe v ruce má mužův revolver a míří klečícímu chlápkovi na hlavu. Po tvářích jí tečou slzy, rudé rty svírající do pevné linky působí nekompromisně. Rameno, které bylo odhalené krvácí, výstřel, který muž vypálil ji zřejmě trefil. Krvácí a tmavě hnědé vlasy sčesané na jednu stranu poskytují zakrytí roztrhlému dekoltu přesto zahlédneš hrot její růžové bradavky.
Vystřelí, ale bubínek v revolveru se jen pootočí, ale ránu nevydá. Její oči se rozšíří hledí na muže před sebou, který sahá do náprsní kapsy, a zvedá se. Diana spustí ruce se zbraní a začne couvat. Dlouhé nohy v botách na podpatku dělají drobné krůčky připomínajíc rozechvělé klasy obilí, které si pamatuješ jako dítě z Itálie. Když muž vytahuje ruku z kabátu jsi to ty, který nechá zbraň štěknout. Diana sebou trhne a pouští revolver, udělá opět krok vzad a obejme se pažemi, sykne bolestí jak se dotkne poranění.
Muž jde k zemi, jediná rána do hlavy udělá své.

Celou cestu jste mlčeli, tiskl jsi ji k sobě a bojoval s touhou ji políbit. Pevně si držela tvé sako, které alespoň částečně zakrývalo, že se dnes v noci stalo nějaké drama. Kroky vás dovedli do hotelu kde si bydlel ty. Bez řečí a jediného slova, vyšli jste schody do tvého apartmá.
Zavřel si dveře a otočil se k ní, ještě než si tak udělal zamkl si dveře a podíval se do dřeva, jako by si v něm snad viděl odpovědi.
Stála tam v měkkém světle lamp. Sako jí sklouzlo po ramenech. Ruce měla sepnuté před sebou v úrovni podbřišku. poloodhalená ňadra se skryla pod závoj vlnitých vlasů.
Uzamčení dveří rozpojí její ruce a ona si začne rozepínat knoflíčky halenky. Její obličej se stáhne bolestí, Látka přejede přes její zraněné rameno. Světle modrá košilka je stejně od krve jako košile, která nyní sklouzla na podlahu.
Uděláš krok vpřed, jak projdeš kolem zrcadla všimneš si svých zranění, natržené obočí a ret. Žádná katastrofa.
Jsi u ní, zelené oči se upřou na tvou tvář a její ruka se zvedne. Pohladí bříškem prstu tvou ránu na obočí a potom ret. Nevědomě pootevřeš rty.

Tu noc jste se milovali mnohokrát a bez jediného slova. Její tělo se stalo pro tebe neukojitelné. Bylo to nepopsatelné jako by ti četla myšlenky, když jsi byl v ní sevřela se tak pevně, že jsi se bát udělat jediný pohyb. Její jazyk odrážel tvůj a tvůj ten její, byl to jako souboj celé vaše milování bylo střídáním síly. Vyčerpán si usnul s hlavou v jejím klíně.

Ráno po té noci si se probudil sám. Jen roztrhaná halenka vedle postele ti připomínala, že to sen nebyl a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání si pocítil pálení zad, několik rýh od nehtů. A nyní jako by si měl na jazyku všechny ty otázky na které si se včera nezeptal.
Kdo byla ona, kdo byl ten chlap, kterého si kvůli ní zastřelil? Kam odešla a proč?

Tyhle otázky tě trápily dlouho dokud jsi jí znovu neuviděl. Bylo to o rok později stála v hotelové recepci v tmavě zelených šatech a černém kabátě, když se otočila a její dokonalá plať se střetla se slunečními paprsky procházející skrze velká hotelová okna jakoby se její pleť třpytila. Byla krásnější než sis jí pamatoval. Došla k tobě a natáhla k tobě ruku v bílé rukavičce.
”Salvatore.”
Její hlas bylo pohlazení, nikdy si ho neslyšel krom vzdechů a výkřiků při vašem milostném spojení.
”Ráda vás vidím.”
Nepamatuješ si, že by si jí řekl své jméno a ona ho přesto znala, ale bylo možné, že se zeptala na recepci než se vytratila ráno z pokoje nebo se ti prostě prohrabala peněženkou. Ať je to jakkoliv znala tvé jméno a prvně při jeho vyslovení si uslyšel jak vážně dobře to zní.

Poobědvali jste spolu, vyprávěla ti, že muž jenž si ho zastřelil byl chlap z její ochranky, zamiloval se do ní a nepochopil, že je vdaná a miluje svého muže. Byly to jako ledové nože, které se ti zarývaly do hrudi. Byla vdaná, milovala svého muže tyhle informace boleli více než cokoli jiného. Přel sis, aby tě hned někdo zastřelil.
Drobné doteky při podání sklenky. Připálení cigarety, sundavání kabátu. ty nestačily. Hleděla na tebe těma zelenýma očima a cítil si v nich opět tu vášeň jako před rokem když se rozechvěle držela tvé ruky.

Ležel si na posteli a myslel na dnešní odpoledne kdy jsi s Dianou seděl v hotelové restauraci a obědvali jste. Její rudé rty, které se rozevíraly a oči tě pomalu obmotávaly osidly. Několikrát si pocítil jak se její špička boty dotkla tvé nohy, chtěl by si věřit, že v tom byl záměr, doufáš. Když zavřeš oči cítíš její vůni tu směsici potu, parfému a whisky. Nikdy by si nevěřil jak ti tahle vůně učaruje a jak by si právě tuhle vůni mohl tak chtít tak strašně jí potřebovat.
Zaklepání na dveře. Vstaneš a přejdeš k nim, Bezmyšlenkovitě je otevřeš.
Diana, kapky deště stékají z konečků jejích vlasů a vpíjí se do tmavě zelených šatů. Hledí na tebe a ty ji dlaní, kterou jí položíš na zátylek vtahuješ do svého pokoje.
Pod svými šaty nic nemá, polibek střídá polibek opět se milujete tak jako si to nikdy nezažil. Opět je jen tvou a ty jejím. Diana, tvá bohyně lovu. Drásá nehty tvou košili a trhá ji na kusy. Sténá a stiskem kovové pelesti uvolňuje napětí jenž v ní narůstá. Ňadra se pohupují v rytmu jejího těla. Opojné, nekonečné… usínáš.
”Nejsem šťastná a nikdy jsem nebyla, můj manžel je vrah a násilník a já jsem jen jeho trofej. V bezpečí jsem pouze s tebou, vím to a věděla jsem hned když jsem tě tehdy viděla na ulici.”
Šeptají její rty do tvého spánku a ty se nemůžeš nebo spíš nechceš probudit. Je ráno, slunce prosvítá přes závěsy na postel.
”Miluji tě, ale nemůžu tě ztratit. Proto odcházím, sbohem lásko.”
Zazní ti do uší a než je otevřeš si opat v pokoji sám na chodbě zbyly stopy její vůně. Opět odešla opět je pryč.

Je to několik měsíců co jsi jí viděl naposledy, hledal jsi jí ale nikdy jsi jí nenašel. Dle recepčního se na nic neptala, ale čekala na tebe. Zná tvé jméno a ví kdy do NY přijedeš věděla kde tě hledat. Nic z toho co ví a jak to ví nebylo podstatné. Podstatné bylo, že to udělala.

 

(flashback pro Salvatora Giorgetti. Konec staromládenectví.)

Zelené oči Eviny. Očima Eviny.

Celé město bez jediného schopného chlapa.
Projde rychlejším krokem kol jednoho baru, ale neohlídne se. Jde za ní, ví to cítí to a je to vlastně i to co chtěla.
Bar, dvanáctá hodina a nikdo nikde.
Zatočí za roh a tam se opře o stěnu domu.
A heleme se, tohle bude muset stačit.
Dívá se na tebe prozatím skryta ve stínu.
”Diano!”
Podívá se na Johna a očima mu vpaluje do hlavy díru. Z nenávisti přejde do vášně tak snadno jako by to bylo obrácení listu v knize.
”Johne nechci tě už vidět, nikdy jsem tě nemilovala jen jsem chtěla ten dům.”
Řekne tiše a ukazovákem mu přejede po tváři. Dívá se na ní jako by tomu nevěřil nechápe její slova, stojí před ní jako socha.
”Zabil jsem je, zabil jsem je všechny a ty…”
Chlap vytřeští oči jako by mu její slova došla.
”Zabil… zabil si svojí ženu, svojí matku a co?! Myslíš, že pro mě to něco znamenalo? Jen jsi mi splatil dluh.”
Její hlas řeže je jako břitva.
”Diano, já tě miluju… o jakém dluhu mluvíš?”
Diana zakloní hlavu a podívá se k nebi, jako by se ptala samotného boha jak nemůže ten idiot pochopit tak jednoduchou věc.
”Myslíš, že tohle tělo je zdarma? Myslíš že pozornost jenž jsem ti věnovala bylo z lásky?”
Chlap přestane dýchat, sleduje její zelené oči a v hlavě se mu to zatím pomalu srovnává.
”Co tvůj manžel?”
Její úšklebek mluví za vše, ale přesto se podívá směrem za muže kde stojíš ty. Vyšel jsi z baru a zrovna sis na chodníku zapálil.
”To už bude na někom jiném.”
Uchechtne se a Johna od sebe odstrčí.
”Zabil jsem svou rodinu kvůli tobě, zabil jsem svojí matku… Diano!”
Promluví důrazně a je jasné, že mu vše došlo.
Diana se začne smát, je to zlý a krutý smích. Založí ruce na hrudi a prsty si poklepe na paže.
”Ubožáku… jak bych tě mohla milovat když jsi jako můj osobní čokl. Zabil si je kvůli sobě jen si na to dřív neměl odvahu. Jaké to bylo zabít je a pak ještě od krve své ženy jít si zašukat se mnou?!”
John se prudce rozejde k Dianě a chytí jí za paže.
”Já tě miluju… Diano! Tohle neříkej! Já to dělal kvůli tobě!”
Diana trhne sebou a kousek látky zůstane muži mezi prsty a roztrhne jí halenku. Ona se jen otočí jestli jsi stále před barem.
”Ubožáku. Já s tebou skončila. Pozdravuj ženu. Jo ty žádnou nemáš! Mě už se nikdy nedotkneš!”
Po těchto slovech se otočí a vyběhne tvým směrem. John ještě chvíli stojí a pak se vydá jejím směrem.

Jen doufám hezoune, že máš zbraň a že nejdříve střílíš a pak se ptáš.
Diana vezme tvou ruku a stoupne si k tvému boku. Přitiskne se k tobě co nejvíce a promne si rty a rozechvěje se.
Rameno fešáku…
Pomyslí si Diana a to už ji přelétneš pohledem a ulpíš na jejím rameni pod roztrhlou halenkou. John přicházel a křičel její jméno.
Ať řekneš cokoli udělám z tebe bláznivého násilníka co mě chtěl znásilnit.
Diana neměla strach z čehokoli co by John řekl, naopak vše by dokázala použít proti němu. Přimhouřila oči a znovu se rozechvěla, byla jí zima takže to šlo vlastně velice snadno.
Když vytáhl zbraň ucítila tvou ruku, která ji stahovala za tvá záda. Usmála se spokojeně.
Hmm… za tohle tě čeká odměna a pokud ho zabiješ… dám ti ochutnat.
Natiskne se ti na záda a otře se o ně prsy, aby jsi je cítil. Poté přejede prsty po tvých zádech a ruku ti položí na rameno.
Diana se opět rozechvěje, vítr se jí zapřel do zad a jí byla hrozná zima.
Už ho zabij, jediné co teď potřebuju je teplá vana a sklenka vína, zbytečné protahování. Ale…
Diana našpulí rty a dýchne ti horky vzduch na zátylek.
”Diano!!!”
Zařve muž a poté se zhluboka nadechne jako pes co zavětřil lišku. Odtahuje se, jak muž postoupí kupředu přestáváš cítit ji.
Ztrácíš mě… no tak vím, že jsi to cítil.
Vzdaluje se John udělá ještě jeden krok a sklopí zbraň k zemi.
”Diano…!”
Jeho zvolání zní mnohem smutněji, je to chlap na dně. Padne na kolena a zařve jako raněné zvíře. Dlaněmi se opře o vlhký chodník, ještě před chvílí pršelo.
Chlápek vzdychne jako by se rozbrečel a opět zakřičí, je to ovšem jiné zlostné rychle vstává. Stále jako by si byl pro něj neviditelný, vůbec tě nevnímá. Natáhne ruku se zbraní a vystřelí.
Ohlédneš se a snažíš se ji najít očima, ale je za tebou příliš velká tma.
Diana našla stín mezi dvěma auty a přikrčila se mezi nimi. Byla skrytá a nebyla vidět, koukla se na sebe a rozthla si halenku i s košilkou na druhé straně vlasy prsty sčesala ke straně kde jí nyní halenka odhalovala více než je vhodné, ale pro účely nadcházející je to nezbytné.

Rychle zareaguješ připravuješ ho o zbraň. Muž jako by se probral z koma se na tebe nechápavě podívá a pak se vší zlostí zaútočí. Rána střídá ránu, cítíš na kloubech teplou krev je jeho, je tvá? Těžko říct. V ústech cítíš krev, neuvědomuješ si, že by tě něco bolelo, teď ne. Další rána tě posílá k zemi. Ať je to kdokoli jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený.
Měl by si sakra zamakat na těch úderech zase si to budu muset zařídit sama!!!
Sbíráš se ze země jak nejrychleji můžeš. Diana přeběhne z poza aut a na zemi sebere zbraň, kterou po ní vystřelil John, ale samozřejmě se netrefil, ani nechtěl. Diana vezme kolt a a namíří na sebe protočí oči a přitáhne ruce k tělu, hlaveň směřuje na paži.
Zazní výstřel, jakmile zdvihneš hlavu vidíš ji, Dianu. Stojí dva kroky od tebe v ruce má mužův revolver a míří klečícímu chlápkovi na hlavu.
Kurva, teď už je to pro tebe dost? Zastřel ho!!! Zabij ho sakra už!!!”
Po tvářích jí tečou slzy, rudé rty svírající do pevné linky působí nekompromisně. Rameno, které bylo odhalené krvácí. Krvácí a tmavě hnědé vlasy sčesané na jednu stranu poskytují zakrytí roztrhnutému dekoltu přesto zahlédneš hrot její růžové bradavky.
Všiml si upoutala jsem tvojí pozornost, ale teď by bylo fajn kdyby jsi vytáhl svou zbraň a zastřelil ho, nechci si špinit ruce.
Vystřelí, ale bubínek v revolveru se jen pootočí, ale ránu nevydá.
To se může stát jen mě.
Její oči se rozšíří hledí na muže před sebou, který sahá do náprsní kapsy, a zvedá se.
”Miluju tě Diano, prosím vše co jsi řekla ti odpustím přinesl jsem ti darovací sml..”
Diana spustí ruce se zbraní a začne couvat. Dlouhé nohy v botách na podpatku dělají drobné krůčky. Když muž vytahuje ruku z kabátu jsi to ty, který nechá zbraň štěknout. Diana sebou trhne a pouští revolver, udělá opět krok vzad a obejme se pažemi, sykne bolestí jak se dotkne poranění.
Konečně!!! Za to, že ti to tak trvalo zapomeň na společnou snídani.
Muž jde k zemi, jediná rána do hlavy udělá své.

Nevolali jste policii, prostě jste odešli, zdvihl si revolver, kterým zastřelila toho muže a vložil si ho do kapsy. Celou cestu jste mlčeli, tiskl jsi ji k sobě a bojoval s touhou ji políbit. Pevně si držela tvé sako, které alespoň částečně zakrývalo, že se dnes v noci stalo nějaké drama. Kroky vás dovedli do hotelu kde si bydlel ty. Bez řečí a jediného slova, vyšli jste schody do tvého apartmá.
Zavřel si dveře a otočil se k ní, ještě než si tak udělal zamkl si dveře a podíval se do dřeva, jako by si v něm snad viděl odpovědi.
Na světle nevypadáš vůbec špatně, tak pojď ke mě blíž a zahřej mě drsňáku.
Stála tam v měkkém světle lamp. Sako jí sklouzlo po ramenech. Ruce měla sepnuté před sebou v úrovni podbřišku. poodhalená ňadra se skryla pod závoj vlnitých vlasů.
Zamykáš? Mmm… a na tohle jdeš rychleji než na zastřelení toho ubohýho čokla, na tom bude třeba zapracovat.
Uzamčení dveří rozpojí její ruce a ona si začne rozepínat knoflíčky halenky. Její obličej se stáhne bolestí, Látka přejede přes její zraněné rameno. Světle modrá košilka je stejně od krve jako košile, která nyní sklouzla na podlahu.
Uděláš krok vpřed, jak projdeš kolem zrcadla všimneš si svých zranění, natržené obočí a ret. Žádná katastrofa.
Jsi u ní, zelené oči se upřou na tvou tvář a její ruka se zvedne.
Nemáš rysy Američana, mluvíš vůbec anglicky? No na příštích pár hodin mě to nezajímá mluvení by bylo jen na škodu.
Pohladí bříškem prstu tvou ránu na obočí a potom ret. Nevědomě pootevřeš rty.

Tu noc jste se milovali mnohokrát a bez jediného slova. Její tělo se stalo pro tebe neukojitelné. Bylo to nepopsatelné jako by ti četla myšlenky, když jsi byl v ní sevřela se tak pevně, že jsi se bál udělat jediný pohyb. Její jazyk odrážel tvůj a tvůj ten její, byl to jako souboj. Celé vaše milování bylo střídáním síly. Vyčerpán si usnul s hlavou v jejím klíně.
Hladila tě ve vlasech a pousmála se.
Budeš milou hračkou…
Pousmála se a políbila tě na čelo, vzala tvou hlavu do dlaní a přesunula jí na polštář.
”Brzy se uvidíme snad.”
Z tvého pokoje ještě někam zavolala a po teplé sprše se začala oblékat, zaklepání na dveře. Otevřela a v nich stál muž, v ruce měl krabici, převzala ji od něj.
”Počkejte na mě ve voze, hned přijdu.”
Oblečení, řidič, který jí dovezl oblečení odešel. Diana se oblékla do čisté halenky, kabátu a sukně kterou měla včera večer, zapne si boty a než odejde ještě jednou si tě prohlédne. Přejede očima po tvém nahém těle a úsměv na jeden koutek je zcela výmluvný.

”Pokoj dvacet jedna, kdo tam bydlí?”
Bankovka míří po pultu recepce od Diany k chlapíkovi co jí žere pohledem.
”Pan Salvatore Giorgetti.”
“Odkud je tenhle pán? “
“Přijel obchodně z New Orleans.”

Diana přimhouří oči a nakloní hlavu ke straně.
”Jeho jméno… mám dojem, že jsem ho už někde slyšela, je to možné?”
“Madam, pan Salvatore Giorgetti patří mezi Italské emigranty a jak jsem slyšel, jeho otci který je Donem se v New Orleans daří lépe než dobře.”

Jackpot!!!
Diana s úsměvem saně co posnídala princeznu odchází z hotelu.

Probudil si se sám. Jen roztrhaná halenka vedle postele ti připomínala, že to sen nebyl a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání si pocítil pálení zad, několik rýh od nehtů. A nyní jako by si měl na jazyku všechny ty otázky na které si se včera nezeptal.
Kdo byla ona, kdo byl ten chlap, kterého si kvůli ní zastřelil? Kam odešla a proč?

”Salvatore Giorgetti má zamluvený hotel příští měsíc, na tři dny.”
Nepovídej můj mafián je zpět? Můžeme tedy spustit plán “jak se stát vdovou.”
Diana se usměje na poslíčka a kývnutím ruky ho odešle pryč. Nahá projde přes svou ložnici a dívce u kosmetického stolku podá svou ruku. Hledí oknem na zahradu, kde je její manžel a učí psa aportovat.
Dívka vezme do ruky pilník a začne s manikúrou. Diana ze stolku vezme sklenku šampaňského a s úsměvem vlka u zaječí nory se napije.

O měsíc později stojí v hotelové recepci v tmavě zelených šatech a černém kabátě, když se otočila a její dokonalá plať se střetla se slunečními paprsky procházející skrze velká hotelová okna jakoby se její pleť třpytila. Byla krásnější než sis jí pamatoval.
Udička…hezoune, sekne ti to vypadá to, že jsi přibral ovšem na těch správných místech.
Došla k tobě a natáhla k tobě ruku v bílé rukavičce.
”Salvatore.”
Její hlas bylo pohlazení, nikdy si ho neslyšel krom vzdechů a výkřiků při vašem milostném spojení.
”Ráda vás vidím.”
Moc pěkně voníš.
Nepamatuješ si, že by si jí řekl své jméno a ona ho přesto znala, ale bylo možné, že se zeptala na recepci než se vytratila ráno z pokoje nebo se ti prostě prohrabala peněženkou. Ať je to jakkoliv znala tvé jméno a prvně při jeho vyslovení si uslyšel jak vážně dobře to zní.

Poobědvali jste spolu, vyprávěla ti:
”Jsem dva roky vdaná, můj muž je bankéř má velmi náročnou práci a bohužel i nebezpečnou…”
Tohle vyprávím Italskýmu mafiánovi s Cosa Nostry.
Diana se ovládne, aby se nerozesmála.
”Musím mít tedy vždy nějaký doprovod, můj manžel je raději, když ví že jsem v bezpečí.”
Diana natáhne pod stolem nohy a vyhledá na drobný letmý dotek tvou nohu.
”Johny, kterého si…”
Odmlčí se a ztěžka polkne.
”Ten muž mi byl ochráncem šest měsíců bohužel neudržel odstup a zamiloval se do mne a začal si mne nárokovat víc než jsem mu byla ochotná dát.”
Diana přejede ukazovákem po hraně sklenice s vínem, olízne si horní ret a nadechne se, že bude pokračovat.
”Tu noc jsem ho naposledy prosila, aby odešel že svému muži nic neřeknu a on si bude moci najít zaměstnání jinde, že mu i zaplatím, ale že ho nikdy nebudu milovat.”
Její pohled je útrpný a pln trápení, které dle jejího vyprávění tehdy prožívala.
Mám krásný dům po jeho matce, minulý týden mi udělali druhou koupelnu s luxusní vanou, líbil by ses mi v ní.
Celý oběd probíhal s letmými doteky, smyslnými pohledy a v meziřádkovém dialogu.
Ale její slova byly jako ledové nože, které se ti zarývaly do hrudi. Byla vdaná, milovala svého muže tyhle informace bolely více než cokoli jiného. Přál sis, aby tě hned někdo zastřelil.
Drobné doteky při podání sklenky. Připálení cigarety, sundavání kabátu. ty nestačily. Hleděla na tebe těma zelenýma očima a cítil si v nich opět tu vášeň jako před rokem když se rozechvěle držela tvé ruky.

”Auto.”
Houkne ke dveřím na svého šoféra a v zrcadle u hlavních dveří se prohlédne, rudou rtěnkou přetáhne rty. A pootočí přetočené drahokamy v náušnicích.
”Přijdu pozdě, nečekej na mě drahý možná až ráno Camile je po tom rozvodu tak špatná, že bych jí ráda byla dnes oporou. Doufám, že mě chápeš lásko.”
Muž s brýlemi a v saku z kvalitního materiálu pohladí Dianu po zádech.
”Jistě drahá ráno zavolej a Gilbert pro tebe přijede. Vem si deštník, bude pršet.”
Políbí ji na tvář a do ruky jí vloží deštník.
Před hotelem zahodila na zadní sedadlo deštník a chvíli tam jen tak stála a nechala na sebe dopadat kapky deště.
”Madam, promoknete… pojďte dovnitř.”
Diana se podívá na vrátného, který bojuje s deštníkem, aby jej otevřel.
”Věřil by jste, že déšť dokáže zamilovat muže?”
Diana se usměje a když už má vlasy zmoklé a šaty se jí lepí na kůži vyjde směrem do hotelu.
”Pan Salvatore Giorgetti?”
Pikolík na recepci se pousměje.
”Slečno pokoj dvacet jedna.”
Čekal na mě.
Usměje se a kývne hlavou. Přejde halou ke schodišti a vyjde do poschodí kde je pokoj její nové hračky.

Ležel si na posteli a myslel na dnešní odpoledne kdy jsi s Dianou seděl v hotelové restauraci a obědvali jste. Její rudé rty, které se rozevíraly a oči tě pomalu obmotávaly osidly. Několikrát si pocítil jak se její špička boty dotkla tvé nohy, chtěl by si věřit, že v tom byl záměr, doufáš. Když zavřeš oči cítíš její vůni tu směsici potu, parfému a whisky. Nikdy by si nevěřil jak ti tahle vůně učaruje a jak by si právě tuhle vůni mohl tak chtít tak strašně jí potřebovat.
Zaklepání na dveře. Vstaneš a přejdeš k nim, Bezmyšlenkovitě je otevřeš.

Diana, kapky deště stékají z konečků jejích vlasů a vpíjí se do tmavě zelených šatů.
Hmm… bez krve, voníš tohle by mohlo být velmi příjemné oběma. Za to že si na mě čekal se ti odměním mafiáne.
Hledí na tebe a ty ji dlaní, kterou jí položíš na zátylek vtahuješ do svého pokoje.
Pod svými šaty nic nemá, polibek střídá polibek opět se milujete tak jako si to nikdy nezažil. Opět je jen tvou a ty jejím. Diana, tvá bohyně lovu. Drásá nehty tvou košili a trhá ji na kusy. Sténá a stiskem kovové pelesti uvolňuje napětí jenž v ní narůstá. Ňadra se pohupují v rytmu jejího těla. Opojné, nekonečné… usínáš.
”Nejsem šťastná a nikdy jsem nebyla, můj manžel je vrah a násilník a já jsem jen jeho trofej. V bezpečí jsem pouze s tebou, vím to a věděla jsem hned když jsem tě tehdy viděla na ulici.”
Šeptají její rty do tvého spánku a ty se nemůžeš nebo spíš nechceš probudit.
Udička nahozena, návnada více než dostačující. Tak se ukaž hrdino.
Je ráno, slunce prosvítá přes závěsy na postel.
”Miluji tě, ale nemůžu tě ztratit. Proto odcházím, sbohem lásko.”
Zazní ti do uší a než je otevřeš si opět v pokoji sám na chodbě zbyly stopy její vůně. Opět odešla opět je pryč.

Je to několik měsíců co jsi jí viděl naposledy, hledal jsi jí ale nikdy jsi jí nenašel. Dle recepčního se na nic neptala, ale čekala na tebe. Zná tvé jméno a ví kdy do NY přijedeš věděla kde tě hledat. Nic z toho co ví a jak to ví nebylo podstatné. Podstatné bylo, že to udělala.

”Drahá, jsme pozvaní do New Orleans na ples v maskách, budeš se ho chtít zúčastnit?”
Diana se zarazí a pak s úsměvem se otočí na svého manžela. Její oči září a špička jazyka se dotkne horního rtu.

 (flashback očima Salvatora Giorgetti)

VZPOMÍNKA … na zelené oči

Eva Green2

Další rána mě posílá k zemi. Ať je ten chlap kdokoli, jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený. Vyplivnu přebytečnou krev a snažím se vzpamatovat. V uších mi píská, jsem dezorientovaný. Ještě před pár okamžiky jsem byl v baru za rohem, kde se zapíjel další úspěšný obchod pro mou rodinu a hlavně pro mého otce. New York se pomalu stává mým druhým domovským městem, je zde totiž spousta možností, jak vydělat a hlavně hodně potencionálních obchodních partnerů – a to se mi líbí. Přesto, zítra se mám vracet domů, a proto jsem chtěl odejít dřív a nepít zde, až do rána. Venku před barem si zapálím cigaretu a už se chystal jít do svého hotelového apartmá, když se z vedlejší uličky ozvaly nějaké divné zvuky. Normálně bych tomu nevěnoval pozornost, přeci jen lidé v tomto městě jsou velice často přepadáni a i zabíjeni, ale když jeden zvuk patřil očividně ženě, tak jsem chtěl alespoň nakouknout, co se děje. Kéž bych to neudělal, jeden špatný krok a člověk toho lituje celý život. Jeden krok a události, které to rozpoutalo, už nešlo vrátit. V uličce byla lépe oděná žena a nějaký násilník – teprve poté padlo ono osudové jméno, Diana. Byla vyděšená, a když se otočila, tak zároveň šťastná že si ji někdo všiml, což jí dalo jistě pocit naděje. Na nic nečekala, hned se kolem mě obtočila jako ta nejvíc nevinná dívka na světě – už tehdy jsem měl poznat, že to byl spíš had. Přesto moje přítomnost násilníka nijak nevyvedla z míry, dalo by se říct, mne ignoroval, jí vyhrožoval, a kdybych tady nebyl – nejspíš by ji i znásilnil. Jakmile vytáhl zbraň a zaslepeně se k ní blížil, už nebyl čas váhat. Vše se seběhlo strašně rychle. Já ho připravil o zbraň, začala rvačka. Já mu jednu vypálil, on mně. Rána střídala ránu. Dostal jednu do břicha a hned další na lícní kost, cítím na kloubech teplou krev a je mi momentálně jedno čí je. Pak přijde jeho pravý hák, který mě pošle na zem. Na pár vteřin jsem mimo hru. Když se vzpamatuji, vidím ji, jak míří na toho muže jeho zbraní. Musela ji nejspíš sebrat při té šarvátce.
,,Ne!“ křiknu jejím směrem, protože nechci, aby měla na krku vraždu. I když v sebeobraně. Ona pohlédne mým směrem a zaváhá, její zbraň nevystřelí a místo toho začne před ním couvat. Zahlédnu, že je zraněná. Nejspíš od jeho prvního výstřelu.
,,Stůj ty zmrde!“ Má slova mají ještě menší efekt než moje pěsti. Muž stále pokračuje a sahá po zbrani, už neváhám a ani vteřinu. Jeden výstřel ho bez dalšího varování posílá k zemi. Zasáhl jsem ho do hlavy. Vydechnu a sklopím svůj Colt 1911. Nechtěl jsem ho zabít, ale nedal mi jinou možnost, navíc teď není čas na jakékoliv výčitky, proto Dianu rychle popadnu a vypadneme z potencionálního místa činu. Můžu jen doufat, že nás nikdo neviděl, protože tím by se všechno ještě víc zamotalo. Dám ji pro jistotu své sako. V ten moment si všimnu, jak je nádherná a já bojuji s neskutečnou chutí ji políbit a vzít si tuhle zaslouženou odměnu. Během pár okamžiků jsme v mém apartmánu a díky schodišti jsme se i vyhnuli všem potencionálním čumilům. Zapadneme dovnitř, zavřu dveře a zamknu. Ještě pro jistotu přes kukátko zkontroluji, jestli nás nikdo nesledoval. Cestou jsem si promyslel, co musím udělat, jak tohle vyřešit. Přejdu rovnou k telefonu a vytočím svého parťáka. Chvilku to zvoní, po třetím to vezme.
,,Gregory, potřebuji uklidit nepořádek v zadní uličce u baru, kde jsem byl popít.“ Je to jednoduchá věta, on ví co má dělat a asi právě pro tyhle situace ho se mnou otec poslal. Položím sluchátko a prohlédnu se v zrcadle. I když jsem dostal na prdel, tak to není tak hrozné, jak jsem si myslel. Natržené obočí a ret. Pak pohlédnu na ní, chtěl jsem ji ošetřit, ale nedala mi příležitost. Její zelené mne dostaly a ona to moc dobře ví, už se začala zbavovat přebytečného oblečení. Pro mě jasný signál.
Celou noc jsem ji propadl a je třeba říct, že nikdy nezažil to, co s ní. Tohle bylo něco jiného a já do této doby netušil, že sex může být, až takhle skvělý. Nemohl jsem se jí nabažit. Samozřejmě jako mladší jsem propadl mnoha ženám, dokonce párkrát i těm nejlepším prostitutkám, ale tohle bylo něco naprosto nesrovnatelného. Stačil jeden jediný večer a já věděl, že se do ní zamiluji, kdy ona bude jediná, kterou budu milovat. Nechtěl jsem, musel jsem. Stala se mou ženou, pro kterou jsem vraždil.
Ráno se probudím sám. Jen její roztrhaná halenka vedle postele mi říká, že to nebyl sen a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání cítím pálení zad, několik rýh od nehtů, aspoň tedy hádám. Večer už nepadla žádná další slova. A nyní jako bych měl na jazyku všechny ty otázky, na které jsem se včera nestihl zeptat. Vše, co vím je jen její jméno. Diana. Takhle to zůstalo po další rok. Nepodařilo se mi zjistit, co byla zač ani proč byla pronásledována a když už jsem nepředpokládal, že ji ještě někdy uvidím, nebo snad zjistím, kdo byla, tak se najednou zase objevila. Z ničeho nic, prostě jen tak. A co bylo na tom nejvíc divné, bylo to, že mne oslovila jménem. Nepamatuji si totiž, že bych jí ho řekl. Zaskočila mě, už poněkolikáté a já tohle opravdu nemám rád. Prohrabala mi peněženku, když jsem spal? Zeptala se na recepci? Možná obojí. Přesto všechno se mi však líbilo, jak mne oslovila, bylo v tom něco svůdně tajemného.
Společně jsme poobědvali a já se teprve tam dozvěděl, co byl zač ten chlap, kterého odklidil Gregory, a který ji ohrožoval. Ochranka, co se do ní zamilovala. Tehdy už jsem pojal podezření, přesto mě víc zajímalo, jak se ji dostat znova do kalhotek, než samotná pravda. Pak to přišlo, je vdaná. Pocit, jako když do vás někdo zabodne dvacet dýk najednou. A co hůř, prý miluje svého muže! Tak proč to všechno?! Kašlal jsem na to, chtěl jsem ji a bylo mi jedno, kolik měla manželů a kolik z nich milovala. Přesto, že to vypadalo na obědě nadějně, tak poté odešla. Znovu.
Aspoň jsem si to tedy myslel. Večer se znovu objevila, celá promočená, kdy látka přesně tvarovala ty přednosti, které měla a vlastně nedávala žádný prostor fantasii. Na nic jsem nečekal, neptal a jen jí znovu propadl. Pokud by člověk předpokládal, že tu první noc s ní nemůže nic překonat, tak by se hluboce mýlil. Opět byla mou a já jejím. Bylo to neskutečné, daleko lepší než tehdy a já ji v ten večer splnil vše, co jen lehce naznačila.
Když vše skončilo, věděl jsem, že ji miluji a ona dosáhla svého. Udělala však chybu, že hned začala se svým manželem, zrovna v době, kdy bylo „po“. Kdyby začala dřív, možná by to dopadlo na úrodnější půdu. Nevím, co tehdy čekala. Že zabiju jejího muže? Vezmu si ji? Něco na mě hrála, chtěla mě využít a já to tehdy poznal. Na malý moment se probral ten správný mozek a Diana to pochopila, proto odešla. Nebo odešla, protože by mě mohla jednou milovat? Či je to jen moje bláhová naděje? Těžko říct, ale už tehdy jsem věděl, že to není konec a pokud bych si nějakou ženu měl vzít…byla by to ona. A jak se dalo předpokládat, opět zmizela. To uměla dobře…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Salvatore Giorgetti a Diana Day
Kategorie: NPC

Reno Galivery 31.10.2016

 

… zárodek zla

 

Píše se rok 1911. Vítr se žene jako o závod a zvednutý písek štípe do tváře i přes kuklu. Ne, to není písek, spíš malé kamínky. Tři skupiny se dostaly na místo a vyčkávají na pozicích, čekajíc na signál. V tomto větru se nedá střílet na moc velkou vzdálenost, proto i já a John ležíme necelých tři sta metrů od místa, kde se bude za pár chvil nacházet náš cíl. Musíme jen čekat a nenechat se odhalit.

Jo, to se řekne lehčeji, než se to udělá. Nikdy jsem se nechtěl nechat zabít, zvláštně ne teď, když vím, že budu povýšen a za pušku už se asi nedostanu. Muž na hlídce mi dělá starosti. Je moc blízko, jen pár metrů a vypadá, že se mu něco nezdá. Co když se nám odkrylo maskování? Doopravdy se nechci nechat zabít. Věřím, že se bude už brzo střílet a nikdo si chybějícího muže nevšimne.

Ozve se nechutné zachrčení, jak se zabodne nůž nepříteli do krku. Přes lomoz větru však nebylo nic slyšet dál, než na pár metrů. Chlap to byl jak hora, ale proti chladné oceli neměl šanci. Hodím ho do dalšího křoví a zkontroluji maskování. Jo, bylo v pořádku. Nevím, co se mu nezdálo. Možná chtěl jít do křoví vykonat jen svojí potřebu, a to ho stálo život. Nedá se nic dělat. V této akci je to nepřítel a tak to musím brát.

,,Dobrá rána majore“, řekne John. Jo, byla. Vidím ostatní dvě skupiny, jak se blíží k místu určení. Kapitán Siver ukazuje znamení, že se cíl blíží a z druhé skupiny mu to bylo potvrzeno. Já a John neukazujeme, jsme přímo v čele a byli bychom vidět. Proto přichází první a druhé opakování, aby měl Siver jistotu, že jsme znamení viděli.

Netrvá to už ani minutu a Urbies, náš cíl, vystupuje z automobilu. Z baráku mu vychází naproti další muž a podávají si ruce. Vrahové a cháska. To mne ale nezajímá. Jsem voják, plním rozkazy a zabíjím cíle, ne osobnosti.

,,Dvě sta čtyřicet, mínus dva, osmdesát, zleva,“ ozve se po mé pravici John, který si tiskne dalekohled pevně k očím. Nastavím si puškohled a zamířím Urbiesovi přímo mezi oči. Nechci riskovat, že by měl plát. Chvilka strpení, výdech a prásk. Hlava cíle s sebou škubne na stranu a poté jí následuje celé tělo. Cvak, cvak, ozve se a následuje další výstřel. Tentokrát do krku kulometčíka, který míří směrem ke skupině dva, odkud se již ozývá střelba. I z druhé strany se začalo střílet. Znovu nabíjím a i třetí kulka našla svůj cíl. Tentokrát jsem se opravdu překonal. Pohybující se cíl, přes dveře. To se skácel i protějšek našeho cíle.

Celá akce trvala asi půl minuty. Hotový masakr. Nikdo z našich neutrpěl ani škrábnutí, ale všech dvanáct nepřátel leží mrtvých na hromadě před domem, kde se cíl setkal se svým společníkem.

,,Majore, tohle musíte vidět,“ prohlásí kapitán Siver, můj nástupce, který bude taktéž brzo povýšen, když dorazím na místo. Tiše ho následuji do druhého domu. To, co jsem viděl, navždy zůstane před mýma očima. Konečně vím, proč byl zrovna Urbies naším cílem, nebo se alespoň domnívám.

Tři malí chlapci. Všichni vykloubené ruce z ramen a záda zbičovaná tak brutálně, že nemohli přežít. Nazí a špinaví od vlastní tmavě rudé krve a špíny.

,,Pane bože…“ unikne mi vystrašený povzdech. To snad nemůže být pravda.

Odpoutali jsme je a podívali se do jejich zmučených tváří. Pohřeb, který jsme jim vystrojili, asi nic neznamená, jim už je to jedno. Toho dne jsem ztratil víru v boha i lidskost. Povýšení a práce zpovzdálí pro mne nebyla naplňující. Pro to jsem také o rok později z armády vystoupil a rozhodl se, že si najdu jinou práci. Někdo by řekl, že se jedná o práci vznešenou, ale mé pohnutky jsou spíše nechuť a opovržení…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Reno Galivery
Kategorie: NPC

Hotel Grand

Personál hotelu Grand:

Alberto Moretti

Ředitel hotelu Grand

>  věk 42 let

>  Ital

>  zkušený, ochotný, pracovitý, loajální

>  má ženu a dvě malé děti

>  do New Orleans se přestěhoval před několika lety z rodné Sicílie

>  pracovní příležitost mu poskytl Riccardo

Ferdinand Resell

Recepční

>  věk 34 let

>  Američan

>  horlivý, všetečný, puntičkářský, úslužný

>  často se zakoktává a při kontaktu s atraktivními ženami většinou zčervená rozpaky

>  žije se svou přísnou matkou, která pracuje jako švadlena

Paolo Valisari

Vrchní číšník

>  věk 24 let

>  Ital

>  ambiciózní drzý floutek

>  nadbíhá Gwendoline a rád by se skrze ní přiženil do rodiny Vallentino 

>  jeho otec vlastní taxi službu a má exkluzivní smlouvu s hotelem Grand

>  má dva bratry, kteří pracují jako řidiči taxi

Paul Carlson

Kuchař

>  věk 60 let

>  Američan

>  expert, svými pokrmy proslavil hotel Grand

>  vaření je jeho vášeň a posedlost

>  má ženu a 4 děti

>  v mládí hodně cestoval a živil se jako kuchař na lodích, zná recepty jídel z různých zemí

John (Marcus) Wade

Osobní šofér slečny Gwendoline 

>  věk 29 let

>  Američan

>  původně se živil nelegálními zápasy v boxu

>  je hluchý na levé ucho

>  Gwendoline nemá ráda jméno „John“, proto ho oslovuje „Marcus“

>  pracovní příležitost mu poskytl Vincent v den osmnáctých narozenin Gwendoline

Connie Smith

Pokojská

>  věk 25 let

>  Američanka

>  neteř bývalého ředitele hotelu

>  záludná, zákeřná, podplatitelná

>  je tajně zamilovaná do vrchního číšníka Paola

>  nemá ráda Gwendoline a Vinetti

>  žije se svým starším bratrem, který si momentálně odpykává trest za loupežné přepadení 

Luisa Hayworth

Pokojská

>  věk 35 let

>  pracovitá, spolehlivá, naivní a hloupoučká

>  pochází z venkova

>  stará se o celou svou rodinu – malou sestru a nemocnou matku

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Hotel Grand
Kategorie: NPC

O nás… 25.10.2016

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem O nás…
Kategorie: NPC

Vila Santa Maria

Personál Vily Santa Maria:

Marta Sentiono a Federica Scarabello

Služebné

Marta:

>  věk 58 let

>  Italka z dlouhé rodiny italských kuchařů, služebníků a chův

>  rázná a pracovitá

>  k Donu Giorgetti má téměř mateřský vztah

>  Don Giorgetti jí poznal po svém tvrdém pádu, byla jeho bytnou, ve chvíli kdy mu nezbývalo nic, než se skrývat. Už v té době k němu získala velmi vřelý vztah pro jeho tradiční hodnoty a dobré vychování. Jak se pomalu Rodina vracela na své místo v Italské komunitě a znovu narůstala její moc, vzal tuto vynikající kuchařku ochotně s sebou.

Federica:

>  věk 19 let

>  za její původ se zaručil jiný Ital, který vedl domov pro sirotky

>  je hluchá, píše italsky

>  do domova Dona Giorgetti byla přijata pro svou poslušnost a neškodnost, je velmi schopnou pomocnicí

Elena Adesso

Služebná

>  věk 53 let

>  dlouholetá přítelkyně Marty, nikdy nemluvila o tom, proč a kdy přišla do Ameriky. Je vdova, její muž byl Ital, který do New Orleans přicestoval s ní.

>  tichá, schopná, spolehlivá a precizní, ve svém charakteru téměř opak Marty, veselé a emotivní italské ženy. Snad jí na srdci stále tíží smrt jejího muže, avšak při práci má na tváři milý úsměv. Je osobní služebnou – zatímco Marta hlavně vaří, běžné domácí záležitosti většinou vykonává Elena, případně Federicca.

>  je známá svou schopností být všude tam, kde je jí třeba a je spolehlivá a loajální stejně jako Marta. Její schopnosti konkurují těm proslaveným anglickými butlery.

Jacques Marchese

Zahradník

>  věk 22 let

>  pochází z Piemontu, narodil se jako levoboček nižšího italského šlechtice a francouzské služebné, přívlastek či příjmení „Marchese“ dostal dle titulu svého otce

>  jeho otec ho vyhnal, utekl do Ameriky v útlém věku pouze se svou matkou, která zemřela pro svůj chabý zdravotní stav brzy po příjezdu do New Orleans. Jacques se pokoušel protlouci životem sám, zadlužil se u pochybných charakterů a dostal se do těžkých problémů. Všiml si ho Luigi Dalesy, vytáhl ho z dluhů a Don Gino Giorgetti ho zaměstnal jako zahradníka. Rád si u něj odpracovává svůj dluh mafii.

>  je neschopný střelec, květinám však velmi rozumí. Stará se o zahradu a to je jeho jediná a hlavní práce, která mu stačí a za níž ho Don Giorgetti oceňuje.

Hector (Ettore) a Thomas (Tommaso) Vialoni

Řidič a údržbář

>  bratři, Hectorovi je 42 let a Thomasovi 39 let

>  pochází se severní Itálie, do Ameriky přišli hledat štěstí, slávu a peníze už ve svých dvaceti letech

>  oba zažili krušné časy, kterou jsou však už minulostí

>  Hector pracuje pro Dona Gina Giorgetti již dlouho, zprvu jako střelec, nyní je především šoférem jeho ženy Aurelie. Je to robustní muž italského charakteru, neustále se smějící a žoviální, snadno se rozzuří, ale jeho vztek jen málokdy něco znamená. Nemá příliš velké ambice, je spokojený se svým životem a podle toho také chová. Nemá žádnou rodinu a ani ji neplánuje. K Aurelii se chová s poněkud neohrabaným respektem. 

>  o obou bratrech se říká, že když se přestanou vztekat a chechtat, tak „pomyslné hovno spadlo do větráku“

>  Hector má, coby střelec pevnou ruku a před výstřelem nikdy nezaváhá

>  Thomas většinu času pracuje jako údržbář vily rodiny Giorgetti. Je podobný jako jeho bratr, snad trochu klidnější.

>  oba mají poměrně vulgární jazyk, který se v přítomnosti Rodiny snaží krotit

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vila Santa Maria
Kategorie: NPC

NPC

… rodina a zaměstnanci

Gregory Finnigan

>  věk 30 let

>  pravá ruka Gina Giorgetti, přítel Salvatora Giorgetti

>  mladík se šlechtickými kořeny 

 bydlí v zahradním domku u vily Santa Maria

>  jeho povaha je komplikovaná. Téměř nemluví, k Donu Giorgetti chová loajalitu, pokud řekne „Skoč!“, Gregory nezaváhá. Jeho minulost nikdo nezná a on je rozhodně proto, aby se jeho minulost nevydrala napovrch. Byl drogově závislý, alkoholik a pobuda. S novým jménem, které dostal, skoncoval se vším.

 umí střílet ze všeho. Chladné zbraně ovládá stejně obratně.

>  je to sadista, tedy nepotřebuje to k sexuálnímu uspokojení, ale rozhodně se nebrání, když má někomu rozdrtit palicí hlavu

 zábavou jsou pro něj knihy.  Bohužel tento muž má příliš kostlivců ve skříni a tak není úplně jednoduché říci co dělá když je sám, protože si dává skutečný pozor, aby nikdo neviděl kam jde. 

>  vše co o tomhle muži kdo ví je, že ho vytáhl Gino z nějakého baru, kde boxoval. Za dobu co je u rodiny Giorgetti se ukázalo, že je to vynikající zabiják, svědomitý a spolehlivý člověk pro cokoli.

 ukázalo se, že kombinace Salvatore a Gregory funguje velice dobře.

>  zbraň: Smith & Wesson 44 Double ActionPattern 1914 EnfieldMosin – Nagant 1891

Flashbacky:   Jedna kulka za pohádkové jmění  /  Nevyřčené vyznání /  Jméno si musíš vybojovat  / Psí legendy  /  Zemřel jsem 19.3.1917

 

Rodina Dalesy:

Luigi Dalesy

>  věk 55 let

>  moudrý, skvělý otec a výborný přítel

>  žije se svou rodinou na malém statku. Jeho hoši byli vždy vychováváni k těžké práci, nemuseli, ale Luigi to považoval za dobrou průpravu do života, aby z nich vyrostli plnohodnotní členové společnosti a chlapi jak má být.

>  Luigi není příliš dobrý střelec a je si toho vědom, proto se za každé situace snaží volit slova před kulkou.

> je spoluzakladatel Ginova impéria. Pomohl mu, když se Gino do USA přistěhoval a nikdo ho tu neznal. Luigi se příliš neangažuje. Stará se o svou nemocnou ženu Silvii, která mu dala pět synů:

Flashback:   Anton, Giovanni, Marco, Guiseppe, Andrea

>  Luigiho synové mají smysl pro loajalitu a čest, ale mladí a temperament jim často podrazí nohy

>  je katolík a tedy zapřísáhlý abstinent, proslýchá se, že nepije od narození syna Andrei a prý je to proto, že jeho syn přežil porod kde na svět přišla miminka dvě zatímco druhé zemřelo. Byla to dívka.

Flashback:   Don Gino Giorgetti a opravdový přítel

Šéfové jednotlivých okresů:

Anton Dalesy

Šéf třetího okresu.

>  věk 40 let

>  inteligentní muž se smyslem pro rodinu, našel si italskou ženu má s ní italské děti a společně tvoří krásnou italskou rodinu v domku, který postavil.

>   on i jeho bratr Guiseppe jsou trochu horké hlavy.

>   ke svým bratrům se chová velice otcovsky a to hlavně proto, že když se stal nějaký průšvih, šlo to především na jeho hlavu.

>   pracuje pro rodinu Giorgetti již velice dlouho a připravuje na tuto práci i svého syna.

>  Anton má dvě děti. Nejstarší je syn Mario (8 let)

Giovanni Dalesy

Šéf pátého okresu.

>  věk 38 let

>  chladná hlava, kterou nerozhodí snad vůbec nic, ale také se neustále tváří jako by nenáviděl celý svět. Je to velký morous.

>  jeho žena je také Italka, a i přesto, že mají k sobě velice chladný vztah, mají spolu 5 dětí

>  svou práci bere velice zodpovědně a loajalita vůči otci nebo Donu Giorgetti je 100%

>  střelec je dobrý, ale je to především obchodník, nerad zabíjí lidi, protože oni jsou přeci hybná síla podniku a v lidech jsou prachy

Marco Dalesy

Šéf prvního okresu. 

>  věk 33 let

>  jediný ze synů, který se oženil s Američankou. Otec to zprvu velice špatně nesl, ale dívka se skutečně snaží a chodí na lekce italštiny k nim domů za Luigiho ženou Silvií.

>  pravá ruka Guiseppa, ale je silnější a statečnější než on

>  je pro každou špatnost

>  má 3 děti

 

Kostlivec ve skříni:

Fillipo Raimondo Orsini d’Aragona

>  věk 59 let

>  bydlí na Sicílii rodina Orsini ovšem má sídlo v Neapoli

>  starší nevlastní bratr Marie Sáry, první ženy Gina Giorgetti

>  šlechtic s přeházenými drátky, svou sestru miloval jako muž, nikoli jako bratr, několikrát se jí vyslovil a ve chvíli kdy to vypadalo, že kývne, přišel Gino, do kterého se jeho sestra okamžitě zamilovala

>  je posedlý Marií Sárou, za jejího života se od ní nehnul téměř na metr, po smrti o ní stále mluví v přítomném čase

>  jeho rodina je velice mocná a vlivná, jeho jméno znamená hodně i za mořem

Flashback:   Trn v oku

Muži pracující pro rodinu Giorgetti:

Vito Santiago

>  věk 35 let (narozen 16.8.1884)

>  bydlí poblíž restaurace Bellissima, žije sám

>  je mladším bratrem Lorety Santiago-Vallentino, má nevlastního bratra Ricca Santiaga

>  zamilovaný do Giny Giorgetti. Jejich vztah je ale pro všechny záhadou. Zpočátku byl nepříčetný, že musí pracovat se ženou, později se jeho jízlivé poznámky staly škádlením a to přerostlo v lásku.

>  Ital s velkým smyslem pro humor. Chytrý, odvážný a výborný střelec.

>  je hodně sečtělý

>  v armádě mimo jiné fungoval i jako medik

> sloužil jako voják ve Francii na východní frontě. Z války si odnesl průstřel ramene a musel se kvůli tomuto zranění přeučit z pravé ruky na levou.

> miluje svou vlast a nenávidí Němce

Flashbacky:   Vtipem proti smrti  /  Granát s pojistkou  /  Dárek k narozeninám

Cleto Righi

>  věk 26 let

>  Ital, narodil se a vyrůstal v Itálii

>  schopný, inteligentní, velmi loajální, jediný střet býval v jeho iluzích o morálce a korupci, ale zdá se, že to už bylo mafiánskou prací uhašeno

>  k mafii se dostal kvůli problémům s penězi během studií. Trvalé místo získal, když byl policií odhalen. Mafie zasáhla proti jeho zatčení a  odeslala ho do Ameriky, Donu Giorgetti k ruce.

>  milovník zvířat a cvičitel hlídacích psů rodiny Giorgetti

>  organizační šéf domácí ochranky

Calvin Davis

 

>   věk 37 let

 Američan, rodák z New Orleans

>  má těhotnou ženu a dvě děti

>  poněkud amorální, byť rodinný typ, s nezaměnitelně americkou podnikavostí. Pokud má zisk, je ochotný pro rodinu Giorgetti udělat téměř cokoliv, to však může být i jeho slabinou, byť je loajální, nedá se vyloučit jeho ochota přijmout úplatek

>  jeden z prvních neitalských partnerů Dona Gina Giorgetti, přidal se k němu zpočátku kvůli penězům, později kvůli spolupráci proti zákonu a policii. Narozdíl od ostatních obchodních a pracovních partnerů je ochotný trvale pracovat pro rodinu Giorgetti, podobně jako rodina Dalesy.

>  velmi významný zisk mafie, Calvina jsou mnozí Američané ochotnější poslouchat než Italy

> zastává funkci partnera a rádce a má k ruce několik svých vlastních mužů, nemá však ani zdaleka tak velký vliv nebo moc jako Luigi Dalesy, nebo samotný Don Gino Giorgetti. K oběma mužům vzhlíží kvůli jejich rodinným hodnotám a je velmi ochotný pro ně pracovat. Není tak oddaný jako někteří Italové, chová však k Donovi Giorgetti velmi vřelé a dlouho trvající přátelství.

James Favalli

>  věk 30 let

>  Ital, narozen v New Orleans

>  vystudoval právo a velmi rychle zjistil, že skutečné právo drží v rukou Don Giorgetti a jeho rodina, ale velmi rychle se tomu přizpůsobil a brzy se stal členem ochranky

>  Rodině je velmi loajální, ale je právnicky nepříjemný a podezřívavý, za vším očekává podvod

>  nezapomněl vše, co získal ve svých studiích, což může být pro rodinu velmi účinnou zbraní a právo udělalo z Jamese muže, který chápe že důležitější než pravda je schopnost pravdu dokázat

Jim Danzi

>  věk 29 let

>  Ital, sice narozený v Itálii, ale v útlém věku emigroval

>  má sotva zanedbatelný italský přízvuk

>  Rodina Danzi v jižní Itálii pracovala pro Rodinu Giorgetti, Jim odešel s otcem a dvěma bratry do Ameriky po smrti jejich matky na tuberkulózu. V New Orleans byli vychováni pomocí peněz mafie a téměř jen pro ni. Oba Jimovi bratři brzy padli ve službách Dona Giorgetti, ovšem to nezastavilo otce Jima, aby z nich neudělal hrdiny a nesnažil se donutit svého syna ke stejným úspěchům. 

>  vlivem velmi autoritativního způsobu výchovy nezískal příliš vysoké sebevědomí, kvůli čemuž je přesvědčený, že téměř cokoliv je útok na jeho suverenitu.

>  Rodině je za hrob oddaný, udělá pro členy rodiny cokoliv, ba je má mnohdy raději než členy rodiny vlastní. Dovede se však rozčílit, a navíc není schopen dobře velet, ke svěřeným mužům se chová povýšeně a neustále se snaží dokazovat svou moc.

Niccolo Lavazza

>  věk 23 let

>  Ital, narozen v New Orleans

>  vychován Rodinou, matka pracuje v restauraci Dona Giorgetti, otec zemřel v jeho službách

>  velmi spolehlivý a efektivní, vynikající střelec nejen s ručními zbraněmi ale i s puškou

>  ambiciózní, klidný, přirozeně inteligentní, na Itala velmi chladný, vychován k loajalitě k rodině, ovšem s jeho ambicemi by mohl být problém, mohl by skrytě rodině zazlívat smrt svého otce. Nezdá se však, že by plánoval zradit Rodinu, kterou považuje za svou vlastní.

Matteo Peretti

 

>   věk 24 let

>  narozen v severní Itálii, ve Válce byl vyznamenaným ostřelovačem, po ní chtěl zapomenout na její hrůzy, což vedlo k emigraci a k jeho rozmařilému životu

>  nikdy neměl příliš mnoho společného s mafií, ale vyhledal jí kvůli svému nákladnému životnímu stylu

>  mafii sice bere spíš jako zdroj prostředků, ale zároveň přijímá Dona Giorgetti jako dobrého a čestného šéfa

>  vynikající střelec, nejspíš by se ale nevrhl do cesty kulky letící na Dona Giorgetti. Velmi ochotně by ale zastřelil jakéhokoliv útočníka a to bez zaváhání

>  vlivem svých úspěchů se stal poněkud sebestředným, navíc utrácí peníze za oblečení a drahé milenky, zatím se vyhnul všem drogám a těžkým závislostem i dluhům. Don Giorgetti se snaží dohlížet na to, aby ničemu nepropadl.

Alfonso Giovanni „Farlane“

>  věk 31 let

>  otec imigrant z Itálie, matka Italka z New Orleans (její matka byla černoška, služebná Itala, jejího otce)

>  měl vazby na Sonnyho Pedersoli, navzdory tomu, že je běloch, kvůli čemuž na něj mnozí Italové pohlíží spatra

>  pracuje pro Dona Gina Giorgetti, v rámce spolupráce mezi ním a Sonnym Pedersolim. Don Gino tak odsunul muže s pochybným původem a získal vlastní spojku na černochy. Sonny Pedersoli by možná více váhal, kdyby nebylo Alfonsova příjemného charakteru a schopnosti urovnat hádky.

>  dostalo se mu přezdívky „Farlane“, což je příjmení po jeho babičce

>  černou komunitu má Alfonso vlastně raději, než samotné Italy

 

Rodinný lékař:

Mudr. Gérald Bazzoli

>  věk 56 let

>  Ital, narozen v Marseille ve Francii.

>  vážný muž, který nachází potěšení pouze ve svém řemesle, nikdy se neptá na původ zranění. Občas se zachová výstředně nebo znepokojivě, obzvlášť v některých svých morbidních poznámkách. Navzdory tomu je efektivní a dovede zachránit mnohé.

>   vyšetřován kvůli mizícím pacientům, žádné obvinění nebylo dokázáno ale ihned po skončení vyšetřování emigroval do Ameriky. Využil svého italského (savojského) původu aby získal ochranu Dona Giorgetti, výměnou za své služby.

>  velice schopný, bylo zde podezření, zda neprováděl ilegální pokusy na svých pacientech v Evropě. To už je ale dávná minulost.

>  má dobré vztahy s Rodinou, jedná se o ,,rodinného lékaře“, Don Giorgetti mu plně důvěřuje a on ho nikdy za svá léta služby nezklamal

>  není jediným pracujícím lékařem pro rodinu Giorgetti, ale je tím nejschopnějším

 

Další:

Tetička Margaret

>  věk 58 let

>  spojitost s rodinou Giorgetti odhadována na základě příjmení. Nikdo se ještě neodvážil zeptat na detaily

>  pochovala nejméně tři manžely. Alespoň dva z nich byli v té chvíli prokazatelně mrtví

>  je obdarována pronikavě dloubavou inteligencí

>  mezi její záliby patří tyranizování Italského národa

>  jediná žena, která dovede znervóznit Dona Giorgetti i Luigiho Dalesy. Během čajového dýchánku.

>  odletěla do Austrálie na radu Dona Giorgetii za pomocí zlevněných kupónů a pronikavých pohledů věnovaných letištnímu personálu a posádce letadla. Odjela za účelem „hledání lepšího klimatu a příjemné fauny a flory“

>  odepřela bonbony dětem Dona Giorgetti. Ani jediné (včetně Giny a Salvatora) se neodvážilo začít brečet. A to při několika příležitostech.

>  Maria patřila mezi její oblíbence. Jednou jí byl nabídnut kousek dortu (bonbony neodepřeny, avšak nenabídnuty)

 

Psi rodiny Giorgetti:

>  plemeno: Italské Cane Corso

>  povaha:  Velmi dobří hlídači, neútočí, pokud nemají důvod, a nikdy ne první. Jsou velmi odvážní a v případě ohrožení psovoda, rodiny nebo majetku umí tvrdě zakročit. Cizí ignorují, nebo se k nim chovají odtažitě, ale beze známky agresivity

>  cvičí je Cleto. Poslouchají pouze na italské povely.

>  Ambris: Je alfa, vůdce smečky. Všude musí chodit první. Je otcem Nardiho a Sanctise a oblíbencem Marty.

>  Sanctis: Oblíbenec Giny a Marie, naučily ho několik kousků, například válet sudy. Je veselý, hravý, přátelský a poslušný.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem NPC
Kategorie: NPC

NPC 22.10.2016

… rodina a zaměstnanci


Rodina:

Don Carlo Enrico Vallentino

>  Věk: 74 let

>  bydliště: Neapol, Itálie

>  Syn Enrico Vallentino, bratr Riccardo Vallentino

>  žena Helena stále žije v Neapoli v domě, který po odjezdu zanechal Enrico, po válce opět upevňují svou pozici co by mafie/obchodníci

>  velice tradiční, rodinně založený, ovšem kvůli velké podobnosti povahových rysů, které Enrico zdědil je na něj otec velmi tvrdý. Nikdy mu nic nedal zadarmo a také pro něj nikdy neměl dobrého slova. Mohlo by se zdát, že je pro něj obrovským zklamáním.

>  je to moudrý obchodník a čestný chlap, spravedlnost je pro něj alfou i omegou, nesnáší příkoří a povyšování, netoleruje chyby

Flashback:   Don Carlo Vallentino

Riccardo Benito Vallentino

>  věk 72 let (narozen 4.9.1847)

>  bydliště: hotel Grand, jižní část New Orleans, pokoj 26 v předposledním patře hotelu

>  bratr Carlo Vallentino. Strýc Enrica Vallentina.

>  celá jeho rodina byla zabita v Itálii, ještě když byl Enrico malý chlapec

>  velice tradiční, rodinně založený. Rodinu Enrica Vallentina přijal za vlastní, i když neuznává životní styl Enrica a ani jeho dětí.

>  je to moudrý obchodník a čestný chlap

>  abstinent

>  tvrdý a nekompromisní k dětem svého synovce, obzvláště k Vincentovi, ve kterém vidí sám sebe

>  osobní zbraň: Langenhan FL

Flashback:   Srdce s 348 kulkami

Michail Ivanovič Petrov

>  věk 50 let (narozen 21.12.1869)

>  bydlí se svou sestrou Zoyou v domě, kde je casino Margot. Je jeho hlavním šéfem.

>  charismatický rus se smyslem pro humor

>  nejlepší přítel a zároveň rádce Enrica Vallentina, dobrý přítel Sergeje Petroviče Jevkurova

>  otec Angela Darmady. O svém otcovství se dozvěděl teprve nedávno. 

>  s Enricem se seznámili, když byli ještě mladí kluci. Jejich večírky byly pověstné a později i obávané.

>  zamilovaný do Gwendoline, jednou o ní řekl: „Je to ten typ ženy, kterou bych požádal o ruku a potom bych si ukousnul všechny prsty, aby mi neměla kam navléct prstýnek.“ Vinetii má rád, velmi obdivuje její zodpovědnost, poslušnost a silnou vůli. Myslí si, že Angelo není pro ní vhodný muž.

>  záliby: společnost, je velice rád v centru dění a moc rád baví publikum, miluje divadlo a vše, kde může vidět tělo v pohybu. Jedna stará historka tvrdí, že Michail byl doktor a má proto k tělu nesmírnou úctu. Z toho důvodu prý nikdy nebyl u žádného mučení, nebo výslechu, kde mělo dojít ke krveprolití. Není to tak, byl u jednoho přítomen, ale už kvůli Michailovi na to všichni zapomněli, nebo se o to alespoň snaží.

>  pije whisky, ale drží si normu tři sklenky denně. Ovšem při večírcích je ten chlap neopitelný

>  kdysi  holkař nyní je spíš s dívkami kamarád. Stále má ovšem v sobě cosi, co ženy prostě láká a tak se ho čas od času snaží některá ulovit.

Flashbacky:   Být mužem ve válce  /  Jedině tebe, tvůj Michail  /  Obchodník s deštěm  /  Plameny

 

Šéf ochranky:

 Joe Dish

 

>  věk 48 let

>  bydlí poblíž baru u Betty a není tajností, že Betty nadbíhá

>  svou pozici získal velmi rychle

>  pravá ruka Enrica Vallentina

>  Má dozor nad všemi výběrčími skupinami. Všechny informace jdou přes Joea.

>  Není to žádný genius, ale má důvěru lidí pod sebou, je to férový chlap.

>  Nejoblíbenější zbraň: Baseballová pálka. Osobní zbraň: Colt Police Positive

 

 Šéfové jednotlivých okresků:  

Brian Hill

Šéf druhého okresu. 

>  věk 35 let

>  Ir, co nesnáší pohled na krev.

>  velmi šikovný manipulátor. Koluje o něm pověst, že jednomu chlapovi vymluvil do hlavy takovou díru, že ten muž sám skočil pod vlak.

>  žije sám, podle některých fám je homosexuál

Sean Dugan

Šéf čtvrtého okresu. 

>  věk 38 let

>  žije se svým bratrem a jeho rodinou

>  přijel do Ameriky hledat obchodníka pro IRU. Je to republikán a hrdý Ir.

>  málokdo ví, že je prostředníkem v obchodě IRA – Giorgetti

>  pro rodinu Vallentino pracuje oddaně, ale je to pro něj jen a pouze práce

Neill Griff

Šéf pátého okresu. 

>  věk 29 let   

>  žije se sestrou poblíž klubu u Betty

>  další z Irů mezi muži Enrica Vallentina

>  zlá a podlézavá svině, jak by někdo řekl. Ale především velký holkař.

>  ve čtvrti ho moc neuznávají, ale bojí se ho a to mu stačí

Jimmy Deal

Šéf prvního okresu. 

>  věk 37 let   

>  jednou částí Ir, takže horká hlava to rozhodně je 

>  není příliš bystrý. Je hamižný, ale bohužel poměrně krátkozraký

>  žije se svojí ženou a čekají první dítě

>  je vůči rodině Vallentino velmi loajální, ale myslí si, že je podceňovaný

 

Muži pracující pro rodinu Vallentino:

Frank Gallo

>  věk 45 let

>  žije v přístavu, má tam malý domek se svou ženou a třemi dcerami

>  jeden z nejlepších odstřelovačů, vyznamenal se ve válce

>  loajální a chladnokrevný.

>  hrdý Američan, občas pronese špatný vtip o přistěhovalcích a úpadku společnosti kvůli nim, ale dál pracuje pro italskou rodinu

Ralf Bartolli

>  věk 31 let   

>  je to takový ten typ flegmatika, „kytička, motýlek, BUM – prostřelená hlava, kytička, motýlci.“

>  spolehlivý, klidný a rozvážný Ital

>  čeká, až dostane příležitost ukázat své dovednosti

>  brilantní střelec 

 

Rodinný lékař:

William Henry Goldberg III.

>  věk 54 let

>  Američan, rodák z New Orleans

>  ženatý, má dva syny

>  precizní, trpělivý, diskrétní

>  velmi loajální k rodině Vallentino: váží si Enrica Vallentina, protože mu pomohl založit ordinaci a i nadále mu finančně přispívá na léky, přístroje a další pomůcky. Též si rozumí s Riccardem.

>  žije se svou rodinou v několika generačním rodinném sídle

>  vede soukromou praxi přímo v domě

>  pochází z rodiny, kde se lékařské řemeslo dědí z otce na syna (jeho děd byl vojenským lékařem, jeho otec mu pomáhá v ordinaci, nejstarší syn William Henry Goldberg IV. pracuje jako lékař ve zdejší nemocnici).

 

Ženy:

Angela White (umělecké jméno)

>  věk 25 let   

>  žije nedaleko hotelu, má soukromý byt se služebnou

>  exmilenka Enrica Vallentina

>  vystupuje v clubu Crow. Je to hvězda, její hlas je andělský jako jméno. Účinkovala na prknech v New Yorku. Ale osud, nebo peníze (nebo Enrico) ji zavedly do New Orleans.

>  miluje peníze, obletování, nakupování a pocit, že je „někdo“

>  nesnáší muže, kteří jí nepodlehnou, vidí v nich svou hrozbu

>  není příliš inteligentní, ale je dost chytrá na to, aby si dokázala spočítat svojí cenu a nešla pod ní

Flashback:   Pět čárek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem NPC
Kategorie: NPC

Flashbacky 28.9.2016

„Minulost se mění podle přítomnosti. Změní-li se přítomnost, změní se i náš názor na minulost.“

– Bohuslav Martinů

f0d0c46c

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Flashbacky
Kategorie: NPC

NPC ostatní

Nimb

>  věk 48 let

>  šamanka

>  ústřední člověk v černošské čtvrti, ví o všem a vše se točí kolem ní

>  Diamond je jejím synovcem

>  nekompromisní, hrdá černoška, která prý umí čarovat

>  obávaná všemi, jak svými lidmi, kterými je uctívaná. Tak cizinci, kteří nevěří v její moc z hlouposti nebo ze strachu

Diamond

>  věk 39 let

>  má půl tváře posetou střípky od sklenice, kterou chytil přes obličej při jedné rvačce, začalo se říkat, že vykradl diamantovou burzu, a policie, která ho pronásledovala po něm vystřelila ve chvíli kdy se skrýval za báglem s diamanty a ty se odrazily do jeho tváře

>  nyní šéf černošské komunity

>  nikdy nesouhlasil se spojením s rodinou Giorgetti a na místo Sonnyho se dral velmi dlouho

>  většina lidí ho následuje ze strachu nikoli jako Sonnyho díky důvěře

>  Namyšlený muž s arogancí šlechtice a vystupováním nejhorší chátry před barem

Charles Lloyd

>  věk 27 let

>  osobní heslo: „Anything goes“

>  herec a zpěvák

>  začínal v baru u Betty, od té doby se dosti vypracoval, město ale stále navštěvuje a cítí se tu jako doma

>  veselý mladý muž, který flirtuje se všemi dámami v okolí

>  vyslechne a poradí, nikoho neodsuzuje a rád podá pomocnou ruku, když je třeba

>  chová respekt k rodině Vallentino, jelikož to byl právě Enrico Vallentino, kdo mu umožnil kariérní postup

Fabio Sentiny a Fabio Sentiny jr.

>  starší Fabio Sentiny je velmi klidný a tichý pán, znalý víry v Boha 

>  Fabio Sentiny jr. je velmi podobný svému otci. Je to dobrák, avšak vinou otce či zlomyslností Boha nedokáže plně porozumět lidským výrazům, proto je opakuje po nich. Někteří lidé se ho kvůli tomu bojí a někteří ho naopak považují za blázna.

>  vedou restauraci „La Famiglia“ téměř v centru města New Orleans. Restaurace neplatí za ochranu ani jedné z vládnoucích rodin.

Doktor Baumgartner

> věk 46 let

>  narozen v Německu, před válkou emigroval (je antiválečného založení)

>  je primářem a praktikujícím lékařem nemocnice Belvedere, která zůstala doposud prakticky nedotčena vlivu obou Rodin.

>  jistou městskou popularitu získal při své práci při epidemii na podzim a v zimě 1918-1919, dělá vše co může v rámci svého vlivu proti rostoucímu násilí v rámci New Orleans, ale co může jeden doktor zmoci?

>  snaží se proniknout do dění v New Orleans a když se dozvěděl o urgentní návštěvě jistého pana Gina Giorgettiho a jeho ženy, rozhodl se provést vyšetření sám, aby si alespoň mohl prohlédnout muže, který mu byl z obou mafiánských vůdců blíže

> je považován za velmi schopného a spolehlivého muže a je dobře znám pro svou charitativní práci a svou podporu emancipace žen

Laila

>  věk 28 let

>  již 2 roky žije s Renem Galivery

>  pochází z tehdejšího Rakouska-Uherska, ze kterého na přelomu tisíciletí s matkou utekla od otce do zámoří 

>  není příliš chytrá. Její přednosti jsou spíše fyzické povahy, ale i tak je to dívka s patřičnou dávkou sebeuvědomění, neboť si své přednosti i nedostatky plně uvědomuje. 

>  sama se rozhodla, že chce být tanečnicí a sama si i vybrala bar u Betty, o kterém měla slušné reference

>  dobře zpívá, ale má problémy zapamatovat si text. Mimo nacvičené jevištní pohyby je nešikovná a neumí moc dobře vařit, což si přiznává jen po opravdu velkém neúspěchu.

Joana Galivery

>  věk 6 let

>  bydliště: Baton Rouge

>  otec Reno Galivery, matka Michele Galivery

>  inteligentní a mentálně vyspělá neúměrně svému věku

  navštěvuje místní internátní školu pro nadané děti

Diana

>  věk 29 let

>  žije s manželem v New Yorku

>  je chamtivá, manipulátorka, co touží jen po vlastním přepychu a bohatství

>  neovládá žádnou zbraň, její zbraní je její tělo a její moc v rychlé kalkulaci

>  neštítí se vůbec ničeho pro vlastní dobro

>  je cílevědomá a sebevědomá

>  je to žena o které Salvatore Giorgetti tvrdí: „Žena, pro kterou bych vraždil.“

Flashback:  Žena

Elisabeth Wills 

>  věk 32 let

>  svobodná, bezdětná

>  otec Christopher Edward Wills, (věk 59 let, profesor na univerzitě), Soledad Maria Cruz – Wills (věk 58 let, žena v domácnosti, předsedkyně hnutí za práva žen)

>  první láska: Vincent Vallentino

>  pracuje jako asistentka pro svého otce na univerzitě

>  velice temperamentní osoba, ráda se směje

>  ráda se hezky obléká

>  oblíbené barvy: černá a červená

>  pije alkohol a je společenská kuřačka

Flashback:  Zlatá léta

Leon Joseph „Doc“ Manfre

>  věk 44 let

>  získal lékařské vzdělání na Syracuse University Medical School v New Yorku

>  je lékařem s nebývalým zájmem o člověka a tělo

>  nepřímo obviněn ze zabití – bez důkazů, od soudu odešel se zákazem vykonávat lékařskou praxi a doporučením odcestovat z New Yorku

>  nyní pracuje v bance jako úředník, po večerech dohlíží v klubu Hunting dog na případné zraněné, bez nároku na honorář

>  vysoký autoritativní muž s upravenými černými vlasy a knírem

>  působí velmi klidně a příjemně

>  nosí brýle na čtení

>  má tik olizovat si horní ret, když ho něco nebo někdo zaujme

Alexandra Sergejevna Prokofjev

„Никто не проходит свой жизненый путь будучи абсолютно честным.“ 
„Nikdo neprojde tímto životem úplně upřímný.“

>  věk: 20 let (narozena 8.4.1899)

>  bydliště: bytová jednotka v centrální části New Orleans, nedaleko hotelu Grand

>  otec Sergej Alexejevič Prokofjev, matka Maria Grigorijevna Prokofjev

>  bratr Sergej Sergejevič Prokofjev, kmotr Sergej Petrovič Jevkurov

>  chladná, mrcha, manipulativní, žena mnoha tváří

>  v soukromí sadistická 

>  preferuje tvrdý alkohol, avšak není jednoduché ji opít

>  znalost zbraní, ráda si hraje s noži (které sbírá)

>  ve svém volném čase se věnuje četbě a hře na housle

>  ráda lovila, ještě když pobývala v Rusku. Není v tomto zrovna nejlepší.

Flashback:   Srdečné pozdravy z Ruska 

Evangeline Adams

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem NPC ostatní
Kategorie: NPC
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat