>  celé jméno: Aurelia Agnese Visentini – Giorgetti

>  věk 29 let (narozena 3.10.1890)

>  bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans

>  otec Giacomo Visentini, matka Silvia Visentini

>  mladší bratr Giacomo

>  manžel Gino Giorgetti

>  2 děti: nedávno narozená dvojčátka Gino Giacomo a Silvia Chiara 

>  nadevše miluje svého manžela Gina a jeho rodinu

>  skromná, uctivá, přátelská

>  diplomatka, naivní

>  stará se o rodinné vazby, udržuje dům rodiny a má na starosti služebnictvo v domě

>  miluje květiny a vše co je krásné, ráda čte a vzdělává se

>  maluje portréty lidí kolem sebe, jak je vidí ona. Říká, že maluje duše

>  má ráda teplé květinové barvy

>  abstinentka

Flashback:  Nevyřčené vyznání

>  věk 25 let (narozen 16.2.1894)

>  bydliště: menší bytová jednotka v centrální části New Orleans

>  otec Gino Giorgetti, matka Maria Sara Selvaggi – Giorgetti

>  milenka Nimb

>  vlastní restauraci v New Orleans

>  horkokrevný, nedůvěřivý, hrdý

>  cholerik

>  soupeří se Salvatorem o moc

>  ze všech sourozenců si nejvíce rozuměl s mladší sestrou Marií

>  má velkou náklonnost k ženám – slabost pro americké slečny, především modrooké blondýny

>  rád utrácí a rozhazuje peníze

>  záliba v hazardních hrách – několikrát byl předveden na policejní stanici. Houslista. Často navštěvuje koncerty vážné hudby, i přestože jinak holduje bujarému nočnímu životu

>  drink: jakýkoliv, vypije vše

Zahrada:

Gino Giorgetti

Hlava rodiny
bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans
otec Gino Giorgetti, matka Giulia Chiara Morandi Paolini
3 děti: Salvatore, Gina, Victor
manželka Aurelia Visentini – Giorgetti

Salvatore Giorgetti

věk 35 let
bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans
otec Gino Giorgetti, matka Maria Sara Selvaggi – Giorgetti
nejstarší syn, nástupce

Gina Giorgetti

věk 28 let
bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans
otec Gino Giorgetti, matka Maria Sara Selvaggi – Giorgetti
nekompromisní, tvrdá holka s jemnými rysy
feministka

Victor Giorgetti

věk 25 let
bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans
otec Gino Giorgetti, matka Maria Sara Selvaggi – Giorgetti
vlastní restauraci v New Orleans
horkokrevný, nedůvěřivý, hrdý
cholerik

Aurelia Visentini – Giorgetti

věk 29 let
bydliště: Vila Santa Maria, severní pobřeží New Orleans
otec Giacomo Visentini, matka Silvia Visentini
mladší bratr Giacomo
nadevše miluje svého manžela Gina a jeho rodinu

HISTORIE RODINY GIORGETTI

Píše se rok 1890. Rodina Giorgetti žije a vládne Sicílii. Don Gino se svou ženou Giuliou Chiarou a jejich třemi dětmi.
Don Gino byl moudrý a dokázal předvídat. Smyčka kolem jeho rodiny se začala stahovat. Tajné služby s vojáky za zády a k tomu četníci. Nic příjemného. Obchod byl omezen na minimum.
Obchodní válka s Francií (1888 – 1896) ještě zostřila situaci a vedla k drahotě a bídě zemědělských dělníků. Jihoitalské zemědělství nebylo s to konkurovat lacinému americkému obilí. Agrární krize prohloubila odstup jihu od ostatní Itálie. Tato „otázka jihu“ (questtione meridionale) není zodpovězena dodnes. Propuklo vystěhovalectví z Itálie (3,6 miliónů obyvatel) do USA, Kanady a Austrálie. Z Kalábrie, Sicílie a Neapole se dostala do zámoří také Mafia, Camorra a N´drangheta.

Tehdy to Don Gino pochopil, jedinou možností je odjet. Cesty do Ameriky nebyli snadné, ale ty možnosti.
Emigrační vlny z Evropy v druhé polovině devatenáctého století se samozřejmě nevyhnuli ani Itálii a Sicílii. Sicílie navíc byla – a ostatně stále i je – velmi chudým evropským regionem, motivace k hledání štěstí za oceánem tak byla u obyvatel ostrova možná ještě větší, než u ostatních Evropanů, kteří tou dobou nastupovali do stísněných zaoceánských parníku na vysněnou cestu do země svobody a prosperity.

Don Gino byl přesvědčen, že jeho syn je po něm a společně s bratranci a některými poskoky jako základem dokáže vydělat peníze a rozšířit pole působení rodiny. Sám Don Gino zůstal v Palermu a dále se staral o městské rady, dosazoval vedení podniků, rozhodoval o hospodaření statků. Příkazy mafie včele s Donem Ginem se rovnaly zákonu. Mafie bezezbytku splňovala představu lidí o tom, jak má fungovat státní správa. Zabezpečovala služby, které vláda nemohla nebo nechtěla zajišťovat. Mentalita typického Sicilana byla navíc takovému typu zřízení historicky nakloněna. Mafie nabízela přesně to, co prostý člověk hledal.
Tak jak organizovaný zločin v průběhu desetiletí bujel a sílil, pronikal mafiánský životní názor Sicilanům stále více do krve. Rodina Giorgetti se stala důležitou a váženou.
Staletí poroby zanechala v podvědomí lidu své stopy. Ke každé výkonné moci, dané zákonem, se stavěl s nedůvěrou a odporem. Ten, kdo se protivil vládě zasluhoval úctu, ten, kdo vládě vzdoroval, si vysloužil uznání. Klasický „mafioso“ byl člověk jistých, předem stanovených kvalit, jenž neochvějně hájí práva svá i práva své i práva své rodiny před dotěrným a všetečným státem. Don Gino si byl vědom svého postavení a věděl že musí zůstat.

Přímým důsledkem emigrace mnoha zločinců bylo samozřejmé vytvoření mafie v USA.
Gino to viděl jako jasnou věc a dobrý plán svého otce. Netrvalo dlouho a on s těhotnou manželkou Marii Sárou a sedmiletým Salvatorem nastoupili na trajekt do země snů.

V té době byl hlavním městem mafie v USA New Orleans, pro většinu italských emigrantů první město, které v Novém světě viděli a kde z nich část také zůstala. Stejně jako mafie, před tím, než se rozšířila na sever, do Chicaga a New Yorku.

La mano nera – slavná Černá ruka – přímo kvetla v italských čtvrtích amerických měst.
Černá ruka sáhla po osvědčeném receptu a vymáhala většinou od italských přistěhovalců obligátní „poplatek za ochranu“ nebo jednotlivé úspěšné podnikatele jednoduše vydírala.

Pokud si tam Ital vydělal trochu peněz, mohl jednoho dne najít před dveřmi lístek přibližně tohoto znění:

„Velevážený pane Silvani. Doufám, že budete tak laskav a dáte mi 2 000 dolarů, pokud je Vám život milý. Vřele Vás prosím, abyste je dal za dveře do čtyr dnů. Pokud tak neučiníte, přísahám Vám, že do týdne z Vaši rodiny nezbude ani prach. S pozdravem, doufám, že zůstaneme přáteli…“ Lístek nebyl podepsaný, jen na konci byla výmluvná kresba černé ruky propíchnuté italskou dýkou – stilettem. Charakteristické pro dopisy Černé ruky byla až neuvěřitelná slušnost a nepříliš dobrá angličtina – člověk by se tomu možná i zasmál, kdyby to ovšem ti lidé nemysleli doslova smrtelné vážně…

Gino se zanedlouho stal hlavou Černé ruky a postupně ovládlcelé město. Nejprve si podmanil přístavy.
Ginova Mafie se věnovala kromě každodenního vydírání a vybíraní poplatku za ochranu i většímu byznysu. Chtěl ovládnout doky a neworleanský přístav, co se mu nakonec povedlo. Vybíral od každého obchodníka poplatek za lodě s ovocem a zeleninou, které potom pokračovali dále po Mississippi. Dokud obchodníci nezaplatili, loď stála a zboží hnilo. Přístav byl italský a Gino se stal Donem.

Ovšem nebylo to vždy tak snadné. Jeden z policistů jménem Hennesy se zajímal o Gina trochu víc a začal schromažďovat důkazy proti němu. Jednoho dne byl Hennesy zabit obvinění padlo: Gino Giorgetti, Joe Macheca, Manuel Polizzi.
Ginovi lidé sháněli peníze na dobré advokáty kde se dalo a podařilo se jim skutečně najmout několik nejlepších ve Státech. Obvinění byli zproštěni viny a navráceni do vězení, kde měli čekat na další soud v jiné věci.
Osvobozující rozsudek zapůsobil na obyvatele New Orleansu jako výbuch bomby – navíc Italové slavili den po procesu narozeniny Umberta I, krále sjednotené Itálie. Vlajky v italské čtvrti a nadšení Italů byla poslední kapka. Před radnicí v New Orleans se shromáždil na demonstraci dav lidí, vyslechl si řeč několika prominentních občanů města a vydal se k vězení, kde byli mafiáni drženi. Velitel věznice shromáždil všechny vězně na dvoře kromě Gina a jeho kumpánů, kterým nařídil ukrýt se uvnitř vězení. Dav byl neúprosný — Joe Macheca se snažil skrýt mezi ostatními vězni, ale našel cely prázdné byl zastřelený. Manuel Polizzi byl vytažen z psince a oběšený venku na ulici na sloupu pouličního osvětlení, šest dalších mužů bylo obklíčeno a postříleno. Jatka si vyžádala nakonec šestnáct mrtvých, pouze třem se podařilo uniknout. Byl mezi nimi i Gino Giorgetti, který naplánoval celou akci. Hodinový hon na své kumpány strávil pod hromadou odpadků, kde se s křížkem na prsou modlil o svůj život.
Žádný z demonstrantů nebyl nikdy obžalován a Američané je vnímali jako hrdiny. Pro Italy byl incident sprostou vraždou a hrozil přerůst v mezinárodní incident – prezident Harrison po výměně několika not s italským velvyslancem rozdělil mezi příbuzné obětí dvatsetpět tisíc dolarů, což byla tehdy poměrně velká částka. Místní noviny psali o likvidaci mafie a o tom, že se již nikdy nic podobného neobjeví. Nemohly se mýlit více. Jakmile se situace uklidnila, Gino Giorgetti se vrátil a své impérium vybudoval znovu. Začátkem dvacátého století byla „pobočka“ mafie v každém větším městě.

Píše se rok 1919. Don Gino bydlí v New Orleans se svou rodinou. Svými čtyřmi dětmi.
Milovaná manželka Marie Sara zemřela při porodu dcery Marie. Cestou do Ameriky se na lodi nakazila Černým kašlem a léčba zabírala jen velmi špatně.

Don Gino je vážený obchodník. V první řadě je to kovošrot. Dovoz, vývoz automobilů. Spolupráce se slévárnami kryje obchod se zbraněmi.
Dále je to velkosklad alkoholu pod sklady rybárny. Dovoz nekolkovaného alkoholu.
A v poslední řadě síť italských restaurantů.