MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Sergej, Ricco a Gregory 2.6.2017

Psí legendy  /  Malčik  /  Jméno si musíš vybojovat

.

Psí Legendy – zrození Smečky …

(Gregory, Sergej)

 

„Tebe, tebe sem tady ještě neviděl.“ zvednutý prst Jimyho se lehce kymácel, ale většinu času ukazoval směrem na velkého holohlavého muže, který se tvářil jako kdyby v místnosti nebyl. Muž jeho velikosti se těžko může tvářit, že v místnosti není, když ji skoro celou vyplňuje sám. Tahle místnost, ale byla velká dost, a zbytek ji byl naplněn po okraj muži zabranými do hovoru a pití.
Holohlavý se opíral lokty o leštěnou desku a shlížel na panáka, kterého držel v rukou. Nevěnoval pokusům o konverzaci žádnou pozornost. Přišel se jen napít, tenhle bar byl blízko, nepotřeboval a nechtěl se tady věnovat pravidlům města, a tak si zase dolil z lahve.
Do lokte s lahví mu ale dloubl onen natažený nedočkavý prst Jimmyho.
„Říkám, že sem tě ještě neviděl plešoune.“
Velký holohlavý Rus pohlédl na desku, po které se roztékala vodka, kapala přes okraj a jeho rukáv byl ve chvíli nasáklý. To ho donutilo zvednout konečně pohled na dorážejícího muže, který svým prstem vše zavinil.
„Hm.“ s temným zamručením a odložil lahev, v které už zbývalo jen velmi málo.
„Co? To nic neřekneš? Vodkud si?“ Jimy se ještě víc zamračil a loktem narazil do kolegy, který seděl vedle něj.
„Barclay, znáš ho vod někud?“ pokračoval Jimy v dotazování, tentokrát se ale na svého staršího kumpána otočil a zkoumavě si prohlížel jeho reakci, která vypadala ze začátku nechápavá.
Velký Rus se zvedl z vysoké židličky a začal si pomalu svlékat sako, aby se postaral o vysušení zmáčaného rukávu.
Jimy i Barclay se otočili společně a jejich pohledy viděli jen to, jak se Rus začal svlékat. Jasné znamení pro někoho, kdo má upito a pro ránu rozhodně nejde ke kolegům za roh.
Oba dva byli v okamžiku na nohou, židlička za Barclayem se tou rychlostí převrátila na zem.
„Ten je Vallentinovců.“ prošlo Barclaymu mezi zuby temně, když se mu v hlavě konečně spojil obrázek a popis k němu. Už ho viděl a teď si dokonce vzpomněl kde. Na jejich území nemá co dělat.
„Zmetek.“ konstatoval Jimy se stejně zaťatými zuby a po vzoru Rusa si začal strhávat sako z ramen.

Prásk!!!

Doprostřed výhrůžek dopadla silní rána, to když se setkala leštěná deska a leštěná pálka na baseball. Sklenky nadskočily a láhev se převrátila.
Všichni tři se překvapeně otočili na barmana, který se tvářil nekompromisně. Především jeho ruka, která onu pálku držela byla připravena být velmi nekompromisní.
„Rvát se jděte ven pacholci!“ řekl klidně, jelikož situace nepotřebovala víc křiku. Konec pálky se pomalu nadzvedl a zamířil na nedaleké dveře, za kterými byla noční tma rušená jen pouliční lampou.
„Pravidlo číslo jedna – máš problém, vyřiď si ho venku! A nejdřív zaplatit.“
Jeden pár Ruských očí si přeměřil ty dva Italské. Všechny tři pak pomalu mrkly, tři hlavy přikývly.

Klouby pravé ruky si přetřel levou dlaní, snažil se tak vytlačit tu pálivou bolest z rozdaných ran. Rudé zbarvení způsobila částečně krev. Trefil toho mladého zuřivého Itala jednou na nos, ten se mu snažil oplatit něčím co připomínalo zvláštní zápas svou tělesnou blízkostí. Odhalil se až příliš moc, koleno do břicha a rána za levé ucho mu způsobila silnou závrať. Dláždění mu tak dalo pocítit zase svou blízkost. Na ulici se zatím začali shromažďovat muži a pískotem povzbuzovali Italskou stranu.

Barclay se nahrbil, rukávy košile vyhrnuté „Ještě jsme neskončili plešoune.“ prohodil výhružně a sklonil se k Jimovi, který se pomalu stavěl na nohy. Rovnováhu ale ještě nenalezl, takže byl nucen se položit a plazit se po jednom boku z místa. Dláždění ho nepříjemně studilo, kalhoty od pasu dolů nasákly vodou kaluže. Rukama odstrčil Barclaye, který ho chtěl zvednout.
„Vyřiď toho zmetka.“ zavrčel tiše a trochu huhlavě přes zlomený nos. Dostalo se mu jen poplácání po rameni jako ujištění, že to je už předem vyřízeno.

Barclay byl mnohem zkušenější, mnohem kvalitnější soupeř. Moc zbrklý soupeř.
Rus se celou dobu tvářil jako kdyby se souboje ani neúčastnil. Klidný nicneříkající výraz mu vydržel i když se ho snažil druhý Ital zasypávat ranami a on jen couval.
Barclayho prvotní nadšení se trochu vyčerpalo a on promáchl, když se protivník zaklonil. Nohou při tom Rus prošlápl dopředu na Italovo koleno. Barclayho útok na stabilitu předklonil. V tom jejich pěsti potkaly svůj cíl. Rus zůstal jen klidně stát s pozvednutýma rukama. Barcley ztuhl jako prkno, ruce se spustily podél těla a on, tak jak stál, dopadl dopředu na tvrdé kamenné kostky. Vypínač.
Rus nehnul v obličeji ani svalem, otočil se zády k mužům a sáhl do kapsy pro kapesník. Lehce si utřel krev tekoucí z natrženého rtu.

„Podvodník!“ „Švindl!“ „Vypadni!“ zaznělo kolem v malém davu, ozývaly se i nadávky a nespokojený pískot. To však byla veškerá aktivita, kterou byli štamgasti ochotni konat. Nebylo ani příliš podivné, že se do bitky nepřidali, i když si Rus vytáhl cigarety a pomalu vykročil dál po ulici. Bylo pro něj vyřízeno, urážka splacena a lokál, kam se přišel napít, ode dnešní noci nepřípustný.

Jeden z mužů ho ale v přihlížejícím davu sledoval se zájmem. Černé vlasy měl elegantně učesané, knírek pravidelně zastřižený a nikdo mu jinak neřekl než Brejloun, nebo Doktor. Pomalu si olízl horní ret a vyrazil do tmy za mizícím Rusem.
„Что вы хотите?“ ozvalo se Doktorovi za zády, když vyšel zpoza rohu budovy, s rukama v kapsách se chtěl rozhlédnout kam se Rus ztratil. Ten už na něj ale čekal přitisknutý ke stěně ve stínu, svou cigaretu kouřil dál, v obličeji se mu nepohl sval, jen pohyb jeho očí prozrazoval, že není sochou z kamene.
Ten Rus je stejně dobrý jako on sám. Doktor si pomalu olízl ret a společensky se usmál „Nechtěl by sis vydělat něco málo v ringu?“
Rus se narovnal, odhodil cigaretu. Ani pohledem nedal najevo co si vlastně myslí, jen zamručel „Hm.“
Doktor se usmál o něco víc „To rád slyším. Jmenuji se Leon Manfre.“

***

„Měl bys to s ním zkusit Bulldogu. Dlouho jsme tu neměli novou tvář, která vypadá že ti vydrží o něco déle.“ vybídl Černovlasého Hezouna barman. Ten si místo odpovědi prstem odhrnul delší vlasy z čela a prohlédl si Velkého plešatého muže v ringu, který si začal rovnat rukávy košile.
„Poslat k zemi dva za sebou, a ještě proti pravidlům.“ pokračoval Dog a zakroutil hlavou.
„Vsadím na tebe 500. Jsi šampión, místní legenda. Nakopeš mu prdel jako děcku.“ přidal se k přesvědčování další host u baru, který znal místní poměry. Byl nadšený pro dramatické zápasy a dokonce vytáhl na světlo i pár zelených bankovek. „Nebo se snad bojíš?“ dokončil otázkou.

Hezoun se na něj prudce otočil a jeho pohled dával najevo, že tohle tedy přehnal. Když se Gregory zvedl, sundal si sako a ruku, v které ho držel prudce přirazil na hrudník toho, který ho označoval za zbabělce. „Sklapni.“

Vyšel směrem k ringu a cestou si zul obě boty, poslední dva kroky byly vlastně běh, při kterém odhodil košili na blízký stolek, dokončil vše tím, že se do ringu vkutálel bokem pod provazy. Vyskočil pružně na nohy a pomalu se široce usmál. Vlasy mu spadly přes jedno oko.

„Takže bez pravidel.“ konečně kousek masa, který se bude dobře naklepávat.
Rus se jen stačil otočit, první rána ho zasáhla do žeber a donutila ho vrhnout se stranou. Hezoun ho chytil za zápěstí, ale prsty zachytily jen rukáv košile, která jeho trhnutím praskla v ramenním švu. Látka se rozestoupila a na obě strany se roztřepily dlouhé nitky. Teď to začalo být pro Rusa osobní.
Pohledem si dali najevo, že tohle skončí jen tím, že jeden bude stát na nohou a druhý se už nezvedne.
Gregoryho pěst narazila na levé obočí Rusa, ten využil svého pohybu, stočil se k zemi a podrazil při tom Hezounovi nohy. Oba dva sobě zády, na čtyřech a prudce otočili.

Sergej cítil jak mu teče krev po tváři a Gregory se spokojeně usmál.
„Vztávej.“ vyhrkl Hezoun.
„те первые.“ oplatil mu Sergej.
„He?“ Gregory pozvedl obočí. Poznal ruštinu, ale smysl mu unikal. Pamatoval si pár základních frází z knihy, která mu přišla před časem zajímavá. Teď si je snažil vybavit.
Oba dva prudce vyskočili a sledovali pohyby toho druhého.

Gregoryho styl byl boxerský, naučil se v ringu rozdávat tvrdé rány a být rychlý. Sergej stál zvláštně rozkročený, tenhle styl snad nepatřil do ringu, ale na ulici.
Vyměnili si spolu pár ran pěstmi. Ani jeden ale netrefil nic víc než protivníkovo krytí. Pak Sergej nečekaně kopl obloukem a holení zasáhl Gregoryho stehno. Rozhodilo ho to z rovnováhy, ale ne natolik aby spadl. Druhý kop na bolavé stehno byl o to horší. I přes pálení postoupil Hezoun vpřed a pokusil se zase trefit Rusa pěstmi. Podařilo se mu projít ranou zase na poraněné obočí, Rus to ale přešel jako kdyby se nic nedělo. Vrátil Hezounovi ránu na tvář, která mu zase střásla vlasy do očí.

Pohledem si rozuměli, nebude to o boxu. S jinými soupeři jejich rány zamávaly, ale tohle bude běh na mnohem delší trať.
Hezoun se nečekaně přisunul, jednou rukou promáchl nahoře, ale druhou už zaměstnal dole a zahrál Rusovi na žebrech. Ten se předklonil a chytil se Gregoryho kolem ramen, aby si ho přirazil na koleno.

Muži v lokále se začali přisouvat kolem, davem se ozývaly slova povzbuzování a sázek. Po chvíli všichni pozvedli vítězně ruce, to když Sergej uklouzl při kopu a dopadl na záda. Gregory toho ale nevyužil a nechal soupeře přetočit se dozadu přes rameno a postavit.
Stejnou laskavost mu Rus oplatil, když Gregory po jedné ráně na čelist zavrávoral a opřel se provazů. I tehdy dav vybuchl nadšením, jako kdyby zapomněl, kdo je pro ně místní šampión.

Souboj už dávno překročil svou délkou běžný zápas v místním ringu, zvlášť zápas kterého se účastnil Gregory. Místní byli zvyklí, že jeho zápasy končí během pár vteřin. Nyní se bojovalo už několik minut a jediný efekt, kterého si diváci mohli všimnout, bylo přibývající množství potu a krve tekoucích z obou zápasníků. Bylo vidět, že oba muži mají výbornou fyzičku, ale i na nich se začaly pomalu objevovat známky únavy. Kryty už nebyly tak pevné, údery tak rychlé a silné. Běžný zápas se pro oba muže změnil v souboj vůlí.
Kolem provazů to žilo pískotem a penězi. Snad všichni se tlačili kolem, aby povzbuzovali. Dog vše sledoval z první řady.

Oba těžce oddechovali, Gregorymu slepené vlasy spadly přes oči, dlaní si je stáhl bokem. Sergej vlasy neměl, ale jeho tvář i zbytek košile byly zbarveny do ruda.
Vrhli se proti sobě z posledním probuzením sil, které jim ještě zbývaly. Dopadli na zem a Gregory se přetočil, aby si sedl Rusovi na břicho. Ten ho chytil za zátylek a snažil se přitáhnout mu hlavu dolů. Hezoun se zapřel dlaněmi o zem a tak se mu Rus pověsil na krk svou vahou a podrazil mu jednu ruku loktem od sebe.
Gregory se tak vyčerpáním, bez opory natažené paže, s těžkým Rusem na krku, svalil bokem.
Položil se na záda a Sergej se za ním neobtěžoval pokračovat. Místo toho si stáhl ruce na hrudník a snažil se uklidnit dech. Neodpustil si zatnout pěst a Hezounovi darovat poslední ránu na rameno v leže.
„Достаточно?“ vydechl slova mezi nádechy.
„Zkus to znova.“ zaprotestoval vyčerpaně Hezoun proti slovům, kterým nerozuměl. Zakroutil nataženou dlaní a zaklonil hlavu.
„Vodka?“ To bylo slovo, které znali všichni a všude. Alespoň v baru Rusovi vždy stačilo. I Gregory slyšel najednou mnohem líp.
„Vodka.“ přikývl v leže a široce se usmál.

 


.

… Malčik

(psáno očima Ricca Santiaga)

(Ricco, Sergej)

Zabij ho! Zmateně jsem se podíval kolem sebe a nechápal kdo to ke mě mluví.
Vytáhni ten nůž a zabij ho! Vytáhl jsem nůž a kapky krve rány na čele kapou muži na obličej.
Sotva popadám dech. Nedokážu se soustředit. Oči mě pálí a já mám dojem, že se za chvíli pozvracím.
Bodni ho do krku, udělej to! Staň se chlapem, přestanou tě přehlížet!
Opět se několikrát rychle nadechnu a pak zadržím dech. Tlukot srdce pulzuje v každé žíle i žilce cítím jak se mi spánky napínají a tikají v rytmu se srdcem.
Jedním kolenem se opírám muži o žaludek a druhé vlhne od kaluže v temné uličce mezi domy kam stekla z okapů domů.
Začalo pršet a růžový pramínek mi teče po tváři k bradě.
Chlápek se na mě kouká a snaží se pochopit co se stalo.

”Prohrál si!”
Naštvaně jsem zahodil kostky a vztekle se postavil, jakmile jsem pěstmi bouchl do stolu chlápek se usmál a zvedl ruce, snad aby si je založil na temeno hlavy, ale udělal chybu v tu chvíli mu jedna kostka vypadla z rukávu.
Díval jsem se na ní a v tu chvíli jsem to pochopil. Podvedl mě a ještě se mi vysmívá. Seděl tam s rukama za hlavou a zhoupl se na židličce. Nedokázal jsem cokoli říct, místo toho jsem s výkřikem skočil na stůl s vzápětí hned po něm.
Svalili jsme se na zem. On stále seděl na židličce a já mu upravoval nos. Jednou rukou jsem ho držel pod krkem a druhou rukou uděloval jednu pěst za druhou.
Díval jsem se na něj a když mou pěst zaplavila jeho horká krev přidal jsem v síle. Pak už si vzpomínám jen na temno a děsnou bolest hlavy. Na jazyku jsem cítil kovovou chuť krve.
”Proč si ho vzal židlí”
“Ještě bych od něj chytil vzteklinu.”

Dopadl jsem na záda a vzhledem k cáknutí do kaluže. Konečně jsem otevřel oči, dva muži, který mě vynesli z baru, odešli a ještě mě ohleduplně přikryli mým kabátem.

”Prohrál si!”
Počkal jsem si na toho bastarda co mě podvedl, dvě hodiny jsem seděl opřený o zeď v uličce za barem a snažil se pochopit co se vlastně stalo. Měl jsem okno, poslední co jsem si pamatoval byla kostka, která mu vypadla z rukávu pak už jen dva muže, kteří mluvili a hodili mě sem.
Vyšel z baru a na nose měl kus nějakého fáče, asi dost popil. Nějaký kousek jsem šel za ním díval jsem se jak se motá a ten potupný pocit, kdy mi řekl Prohrál si mě opět dohonil, dřív než jsem chtěl. Nemohl jsem čekat nedokázal jsem si počkat na správné místo ba dokonce na místo beze svědků jak jsem později zjistil.

”Hej!”
Zařval jsem a chlápek se otočil. ”Podvedl jsi mě!”
Chlapík zahodil svou nedokouřenou cigaretu. ”Jdi domů kluku, maminka na tebe čeká!” Začal se smát.
Stál jsem tam a ruce mi začali bělat. Měl jsem je zaťaté v pěst a prstům se nedostávalo dostatek krve.
Udělal jsem krok k chlapíkovi a všiml si, že sahá dovnitř saka. Skočil jsem k němu chytil ho za ruku a dal jsem mu pěstí, mířil jsem na jeho zlomený nos, ale ruka mi sklouzla a já promáchl. Snad ze strachu, že vytáhne zbraň a zastřelí mě jsem ho dlaněmi odstrčil od sebe a nohou ho kopl do břicha. Chlapík padl na kolena. Něco chrchlal, ale já vlastně slyšel jen smích. A tehdy jsem prvně slyšel ten hlas.

Klečel jsem nad ním s nůž mu držel pod krkem, ostří zabodnuté do jeho kůže.
Zapíchni tu svini, podvedl tě jako malého kluka a to ty už nejsi!
Klečel jsem nad ním rukou jedné dlaně jsem byl zapřený do jeho hrudníku a druhou rukou držel nůž.
Hlas v mojí hlavě byl nepříjemný rozezníval se do všech zákoutí jako bych byl v tunelu, byl to pevný mužský hlas.
Nozdry se mi rozšířily a já se zhluboka nedechl co na tom, že jsem nasál i krev co na tom, že kyslík mi dodal tu vteřinu na rozhodnutí.
Začal jsem se divoce smát a chlápek pode mnou jen zamračeně koukal když se dal do smíchu také. Smál jsem se víc a hlasitěji ve chvíli kdy jsem se potřeboval nadechnou přišel s nádechem výkřik, vlna vzteku vyklouzla a dala sílu mé ruce. Nůž muži projel krkem, šikmo vzhůru. Výtrysk krve zasáhl mou tvář, pustil jsem nůž a ve snaze uhnout jsem padl na prdel.
Chlap chrčel, několikrát sebou trhl než bylo po všem. Díval jsem se na něj a v ten okamžik jsem nedýchal.
Konečně mu z vnitřní části saka vyklouzla ruka ve které měl několik smotaných bankovek. Ruka padla na zem a rolička peněz se odkutálela k zadním dveřím nějaké hospody.
Zahlédl jsem jen tmavé kožené boty o které se peníze zastavily a záblesk naoranžovělé tečky, která se rozpálila jen na okamžik a já mohl zahlédnout muže.

”Malčik, to tvoje.”
Muž s cigaretou v ruce, který se opíral o zeď vedle dveří kopl do roličky peněz, které byly od krve.
Až teď jsem se nadechl. Dlaněmi jsem si udělal oporu o zem a vstal jsem.
”Ne, to je jeho.”
Utřel jsem si nos do rukávu tmavohnědé košile a z prstu sklepl krev. Sehnul jsem se pro klobouk muže, který ležel v kaluži krve a nasadil si ho na hlavu. Nebyl můj, byl jeho.

 


.

… jméno si musíš vybojovat

(Sergej, Ricco, Gregory – Tři psi)

.

V kuželech světla nad ringem se vznášela drobná zrnka prachu zvířená pohybem mužských těl. Nikdo si jich ale nevšímal. Na čtvercovou podlahu totiž zrovna dopadaly těžké kapky potu smíchané s krví.

Velký Rus a Černovlasý Hezoun seděli u blízkého stolku.
„…семь , восемь , девять , десять.” napočítal Rus klidně v rytmu sudího stojícího nad černovlasým mladíkem, který se místo vstávání jen divoce smál ležíc na lopatkách. Krev z natrženého obočí mu teď ztékala přes spánek do ucha.
Boj byl rychlý, proti soupeři neměl žádnou šanci. Ale tihle kluci v sobě mají prostě víc odvahy než rozumu, a tenhle i dost zuřivosti. Provokoval jen chvíli a dostalo se mu ringové slávy, která skončila po pár úderech jedním krátkým vypínačem na čelist.
Rus do sebe vyklopil obsah sklenky, kterou držel v ruce už při počítání a znovu dolil z lahve průzračnou tekutinu. Otočil se na Hezouna „Říkal já, počítať ho budě v pěrvom raundě.“
Ten jen přikývl a odklepl cigaretu, aby si z ní zase potáhl a zvláštně se usmál, opřený lokty o desku stolku.
Rozhodčí se shýbl pro smějícího se chlapce, aby mu pomohl postavit se na nohy. Ten ale odmítl.
„Bylo to dost krátký. Wolfe, neříkals onehdá, že box zvládne i malý děcko?“ hlas se snesl z výšky. To proto, že jeho majitel stál nad oběma muži a teď se opřel do obsazených židliček rukama, aby byl blíž a šlo ho slyšet i přes nespokojený bzukot v lokále.
„Nět Dogu, že Je pro děťi a pro glupy. Jak je po vašem…?“ chvíli váhal, jako kdyby čekal, že si vzpomene na správné slovo. Pak jen pokrčil ramenem a vypil zase svou vodku jedním hltem.
„Co seš pak ty, když tam stojíš?“ zeptal se s úsměvem Hezoun a cigaretou ukázal k pódiu obehnaném provazy. Škodolibě se usmál.
„Dost glupy.“ Rus svého spolustolovníka poplácal po rameni a oba se dali do smíchu. Barman si při tom prohlížel ten mladý krvavý uzlíček.
„Víš co, celou láhev vodky, že z toho malýho neuděláš rohovníka tak, aby vydržel celý tři kola. A pak uznáš, že box je jen pro chlapy.“ ukázal prstem, rukou v které svíral hadr neurčité barvy, a mířil přímo na mladíka, který si zrovna v předklonu stíral krev z obličeje dlaní.
Velký Rus se nadechl a s výdechem zamručel. Pohledem si přeměřil poraženého, který se obrátil na všechny čtyři, aby se dokázal postavit.
„Charašo. Rovnou ty ji dones.“ poplácal dlaní třikrát do leštěné desky před sebou a všichni tři se dali do smíchu.

Rus silně hvízdl a kývl hlavou na hocha, kterému mezitím podal někdo ručník, a on se teď dostal mezi provazy na schůdky.
„Ty.“ křikl rázně, nataženou rukou kývl prsty, aby se poražený vydal jeho směrem. Dočkal se jen překvapeného nevěřícího pohledu.
„Da. Ty. Pojď sem.“ zopakoval Rus a udělal jasnější gesto celou paží, aby mladíka přilákal svým směrem.
Ten natáhl nosem trochu krve a vydal se ke stolku.
„Málo ty se hýbeš, mal’čik.”

Zhluboka oddechoval a ruce si opíral o stehna. Pot mu tekl přes černá obočí a štípal na víčkách.
„Teď to kopni.“ zabručel Sergej, pustil kožený boxerský pytel, aby si jednu ruku založil kolem hrudníku a druhou přesunul cigaretu zase do úst.
Mladík na něj překvapeně zvedl pohled z předklonu.
„To je přece proti pravidlům! Nohy musí …“ vykřikl jeden z mužů, kteří seděli kolem na rozestavěných židlích. Hučeli a věnovali dvojici své cenné rady vlastně od začátku dnešního cvičení.
Velký Rus se s kamenným výrazem otočil k davu.
„Pravidla prdel ti nezachráni.“ pronesl vážně.
I tak se dali všichni okolo do smíchu a dotyčný zastánce přesnosti se k nim nakonec přidal.
Hoch se jen široce usmál, jeho oči vypadaly s touhle praktickou lekcí před publikem zvláštně spokojené.

Sergej na něj jen kývl, aby mu připomněl dřívější rozkaz, který stále platil. „Hm.“ zdůraznil.
Mladík si otřel pot z čela předloktím, nová výzva mu vehnala do těla novou energii. Byla na něm vidět únava a zároveň neskutečné nadšení. Kopl, znova. Dech se mu zrychlil a tělo se rychle vyčerpalo. Pár dalších kopů ho donutilo se opět předklonit a dohonit zásobu vzduchu, která utekla pěkných pár metrů někam na druhý konec místnosti.

Sergej si beze slova chlapce prohlédl. Zuřivost nikdy nevede k dlouhotrvající výdrži. Tahle injekce tělu vždy brzo dojde.
Odešel pár kroků aby odložil cigaretu do popelníku na stolku. Odepl si opasek s nožem a úhledně vše složil na židli, přes kterou viselo jeho sako. Když se pak vrátil zpátky postavil se na opačnou stranu pytle.
„Musíš ty mít …“ na vydělanou kůži dopadly čtyři rychlé rány pěstmi „… rytmus. Dýchat…“ jeho noha opsala oblouk vzduchem a tvrdá rána holení rozhoupala pytel do stran „… dřív.“
Rus se narovnal, oproti chlapci vypadal snad dvakrát větší, dvakrát těžší a dvakrát starší.
„Kopni ty mě, mal’čik.“ přikázal, rukama vybídl hocha aby přišel blíž a pustil se do díla.
Obecenstvo jako kdyby v tu chvíli o krok couvlo. Hučení hlasů ustalo v naprostém tichu. Dokud se neozval první nesmělý výkřik „Malčik … Malčik … Malčik!“ postupně se přidávaly další mužské hlasy, které ho povzbuzovaly.

Stáli nad ním, oba ruce složené křížem přes prsa.
„Jak my buděm ho volat Bulldog?“
„Počkej chvíli Wolfe. Malý, vzteklý … skoro jako ten lovecký …“

Oba dva se náramně bavili, obličeje ale měli chladné a nepřístupné.
„Myslel ty snad ten … teriér ?“
„To zní debilně, chceš aby tě kous do prdele pokaždé, když to uslyší?“

Oba se zamysleli ještě víc, s pohledy upřenými pořád na vyčerpaného mladíka, který seděl v ringu na zemi a usmíval se. I když mu z nosu tekl pramínek krve, který se stékal v koutku úst a nakonec kapal z brady. Hezoun Bulldog pohodil hlavou, aby mu vlasy nepadaly do očí.
„Charašo, něznám tolik sabak. Měli my je k jídlu, ale neptali jak se nazyva.“
„Navíc, Teriér už tu je.“

„Tam vu nás douma sme měli takouvý to pleméno, co mu nikto jinák neřek než Foxhoud. To byl honič, páne jo. Ten by uštval i kouně. Úplně jauko tadyva Malčik.“ slova Ira, který dělal příležitostně rozhodčího v ringu byla vyslechnuta.

Sergej a Gregory se na sebe podívali. Nemuseli promluvit. Stačil ten významný pohled a bylo rozhodnuto.

„Foxhound!“
„Foxhound!“

zaznělo dvojhlasně směrem k mladíkovi, který se podpíral jednou rukou země a druhou si utřel krvavou bradu.
„A teď ty vstávej, barman dluží nám lahev vodky.“
K mladíkovi se natáhly dvě silné ruce, kterými ho oba muži vítali do Psí rodiny.

Kategorie: Flashbacky