MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Gwen Vallentino a Michail Ivanovič Petrov 16.4.2017

.

… jedině tebe, tvůj Michail

 

Dárek:

”A jaké ty střevíčky by jste si přál?”
“Nějaké pro mladou dámu, má to být dárek k narozeninám.”

Sotva Riccardo řekne poslední větu do obchodu vejde Michail. Sotva se natěsnal do dveří prostorný obchod ho byl nyní plný.
”Když si říkal, že jdeme koupit Gwen dárek, myslel jsem, že půjdem pro auto nebo pro šperky nebo jí zařídíme oslavu v New Yorku.”
Riccardo protočí očima a zavrtí hlavou, omluvně se podívá na slečnu za pultíkem a ona se na Michaila jen mile usměje. Další protočení Riccardových očí. Nikdy nepochopí jak tenhle chlap jako hora s ruským přízvukem a neomaleným chováním může způsobovat v ženách takový obdiv.
”Tyhle modré jsou pěkné, ale nemáte nějaké s nižším podpatkem?”
Michail stojí u věšáku s šátky a spodními košilkami. Vezme jednu saténovou košilku krémové barvy s úzkými ramínky a přiloží si ji k hrudníku.
Slečna vezme modrou botku a uculí se na něj. Než se Riccardo otočí Michail na ni mrkne a jeho úsměv ji vžene ruměnec do tváří.
”Nechceš to brát trochu vážně? Je to moje neteř a slaví osmnácté narozeniny.”
“Právě, a ty jí kupuješ boty, které si dozajista koupí raději s kamarádkou a rozhodně bez tebe.”

Riccardo pokrčí rameny a chytne Gwenin střevíček, který mu získala jedna z pokojských dnes ráno.
”Riccardo, tohle se ke Gwen nehodí. Bylo to živelné dítě s ohněm v očích a ďábelskou energií uvnitř. Vážně jí chceš kupovat boty a být dál nudným strýčkem? Pokud zůstala alespoň z části taková, boty ti hodí na hlavu nebo si z nich udělá květináč.”
“Fajn chytráku co máš pro ní ty?”

Michail odloží košilku a vezme vínově červenou s jemně vyšívanými růžičkami.
”Tohle a pár rad.”
Riccardovi vyschlo v puse když zahlédl saténový kousek na ramínku, které bylo těžší než celý ten kousíček látky.
”Tohle z hlavy už nevymažu.”
“Tak to buď rád, že si nedokážeš domyslet jak v tom bude vypadat.”

Riccardo vztekle zafuní a než stihne něco říct vrací se slečna se třemi krabicemi bot.

”Slečno všechny mi zabalte a já si pro ně někoho pošlu.”
Riccardo rudý vzteky položí na pult několik bankovek, které převyšují cenu všech bot a odchází z obchodu.
”Tohle přibalte k tomu, mezi ty botičky, jistě to mladou slečnu potěší.”
Michail sáhne ke klobouku a gestem kterým posune za klopu klobouk níž se se slečnou, které se podlomila kolena loučí.

”Jaké rady?”
Zeptá se Riccardo když odchází po nábřeží z obchodu francouzské módy.
”Jestli se ti nelíbila ta košilka pak se ti nebude líbit ani tohle.”
Riccardo zastaví a podívá se na Michaila jako starostlivý strýc, který mu utrhne hlavu pakliže řekne něco nevhodného.
”Michaile!”
“Riccardo, uklidni se příteli. Gwen je stejně mojí neteří jako tvou.”

Riccardo se jen tak ale neuklidní sáhne do kapsy a vyndá z ní cigaretu.
”Michaile neviděl jsi ji hodně let a to jaká byla když byla malá je jen slabí odvar toho jaká je teď. Snažím se ji vést k zodpovědnosti, vést ji k tomu, aby byla slečnou.”
“A asi chápu správně, že se ti to nedaří.”

Michail se na něj ušklíbne a společně vyjdou po nábřeží ke svým vozům.
”Přijdeš na dnešní oslavu?”
Riccardo se podívá na Michaila, který před dvěma měsíci přijel z Ruska a ještě v Grandu nebyl. Scházeli se u Betty, ale Michail jak říkal se potřebuje aklimatizovat.
”Da.”
Odpoví mu a nasedne do svého vozu.

Rodinná Oslava:

”Hodně štěstí zdraví…”
Zazní když se salónek hotelu Grand ponoří do světel svíček na velkém dortu. Stůl s dárky je hned vedle, všechny jsou krásné a s pentlemi.
Oslava pro radu města a spolek žen se konal již včera tohle je pouze rodinná oslava přesně jak to chtěla Gwen.
Všichni sedí u kulatého stolu Otec, strýc Riccardo, Vinny, Gwen, Vincent a Lucarelli, jedno místo je však stále volné.

Je čas předávání dárků a v tu chvíli do místnosti vejde Michail, první jeho pohled je věnován Enricovi, který vstane a obejme ho.
”Jsem rád, že jsi přišel.”
Michail mu něco důvěrně řekne a pak přejde ke stolu.
”Riccardo.”
Muži si vymění úsměvy.
Michail se podívá na Lucu a Vincenta a usměje se, s nimi se již několikrát potkal v baru u Betty nebo v kasínu takže nějaké seznamování odpadlo.
”Vinetia, nemýlím-li se”
Michail obejde stůl a políbí Vinny ruku.
”Jsi velice krásná, díky bohu ne po otci.”
Ušklíbne se a ohlédne se po Enricovi.
”A ty… ty jsi ta malá žába co na mě vyplazovala jazyk.”
Trapný okamžik v životě každé slečny, když si starší příbuzní vzpomínají na to jaká byla roztomilá když byla malá, ale ne pro Gwen a už vůbec ne pokud to řekne Michail.
Vezme ruku Gwen a políbí jí.
”A teď je z žáby princezna.”
V ten okamžik se jeho modré oči zadívají do jejích a ona v nich vidí kluka, malého kluka co zjistil, že pod plastovou bábovkou je hrad z písku. Její odpověď ho potěšila. Pomalu pustil její ruku a šel si sednout na prázdné místo. Vzal do ruky vidličku a píchl do nerozkrájeného dortu na stole.

”Dárky.”
Řekne Riccardo a přinese Gwen ze stolu tři krabice, stejně velké a stejně úhledně zabalené.
”Nejdřív můj.”
Řekne Vinny a dá sestře malou plochou krabičku. Uvnitř je drobný zlatý řetízek s ornamenty.
”Děkuju.”
Řekne Gwen, které se rozzáří oči.
”Šperky…”
Ušklíbne se jízlivě Michail na Riccarda a vloží do pusy kus dortu.
”Gweny, holčičko tohle je ode mě.”
Enrico přejde ke Gweny a dá ji malou krabičku, a políbí ji do vlasů. V krabičce jsou klíčky od auta.
Gwen vyskočí a obejme otce.
”Auto…”
Znovu se ušklíbne Michail na Riccarda a ten jen zamručí.
”Bohužel s řidičem.”
Řekne Vincent a usměje se na Gwen a naznačí, aby se Gwen podívala ke dveřím. Tam stojí fešný mladík s čepicí šoféra.
”Bohudík.”
Špitne Gwen a dá bráškovi pusu na čelo. Lucarelli se usměje a podá ji jen nějaký papírek. Jakmile ho Gwen rozloží vidí rezervaci v New Yorském hotelu pro dvě osoby na celý víkend.
”Vše nejlepší, jistě si to s Vinny užiješ, byl to sice její nápad New York, ale já to zařídil.”
Gwen poděkuje Lucarellimu a chytí Vinn za ruku pod stolem a skoro jí ji rozdrtí.
”New York…”
Řekne mezi sousty Michail a už se ani neobtěžuje se podívat na Riccarda, který začíná rudnout.
”Strýčku a teď tvoje tři dárky.”
Řekne nadšeně Gwen a rozbalí první pár bot. Hnědé na nizounkém podpatku, takové které jí matka nutila nosit do kostela. Gwen se usměje a poděkuje, už se jí do dalšího rozbalování ani nechce, ale Riccardo vypadá tak nadšeně a pyšně na to co vybral, že prostě musí.
Další boty jsou černé s vyšším podpatkem a přezkou přes nárt.
Michail upíjí kafe a houpe se na židli.
Třetí krabici Gwen otevře s umělým úsměvem na tváři a jakmile zdvihne světlemodrou botku, zvedá i červenou saténovou košilku s vyšitými růžičkami.
Michailovi uklouzne židle a on se tak tak na ní udrží. Riccardo rudý studem jen cosi nesrozumitelného brebtá. Pak se podívá na Michaila, který se výbuch smíchu snaží krýt za kus dortu, který si cpe do pusy.
Všichni u stolu nechápavě sledují co se děje a málo komu to dochází.
”Děkuji strýčku Riccardo.”
Řekne nakonec Gwen, která taktně košilku uklidí do krabice zpět k botám.
Michail dojí kus dortu a ještě rudý smíchy přejde ke Gwen a podá ji krabici, není zabalená jen stažená červenou stuhou.
Gwen krabici přijme a otevře ji. Uvnitř je panenka, krásná hadrová panenka s hnědýma očima a kudrnatými vlásky.
Riccardo se začne smát, v tu chvíli zapomněl na trapas za který mohl Michail a směje se jako nikdy předtím.
”Neříkal jsi, že jí dáš radu?”
Řekne mezi dalším přílivem smíchu Riccardo.
”Jistě, že se holčičkám nesmí koukat pod sukni.”
Michail na Gwen mrkne a jde si zase sednout na své místo, po cestě jen ťukne Riccardovi do ramene.
Gwen sleduje Michaila a pak intuitivně nadzvedne panence světle modré šatičky. A heleme se, v panence je ukrytá stříbrná placatka. Nikdo by jí tam nečekal o to víc je to překvapivé.
Na placatce je z jedné strany italský nápis. „Dospělý je ten, kdo umí být šťasten sám se sebou.“ a z druhé “Když ti to nepůjde napij se. Ono to přijde samo.” Dle váhy je placatka plná.

Soukromá oslava:

Gwen je ve svém pokoji a Vinetia ji češe vlasy je už hodně pozdě a na patře již všichni spí. Enrico odjel za Angelou a Vincent šel někam prohánět holky.
Zaklepání na dveře je nečekané, Vinetia přimhouří oči a přejde ke dveřím, které otevře.
”Dobrý večer.”
Zašeptá do místnosti Michail a usměje se.
”Jéé to skoro vypadá, že jdete spát a já si říkal, že ještě zajdem někam na panáka, když už jsou tu všichni plnoletí.”
Vinetia neříká nic, tento večer je Gwen a ta vyskočila z postele a vlítla do šatníku a hází za sebe kusy oblečení, které shledala jako nevhodné. Michail mrkne na Vinetii.
”Čekám dole, kluci z ochranky nebudou dělat problémy.”

Vcházíte do baru, ale není to bar u Betty, a ani bar ve vaší čtvrti. Zdálo by se, že je Michail neopatrný, ale jakmile vstoupíte dovnitř je jisté, že tohle bylo naplánováno.
Bar je poměrně ponurý, Michail vstoupí dovnitř a obě vás chytí kolem pasu. Barman se začne smát a načepuje tři piva.
”Dogu budeme vzadu.”
Barman kývne hlavou a jde za vámi uličkou mezi boxy a barovými židlemi.
V posledním boxu je připravena lahev s růžemi na etiketě a na uzávěru je svíčka, vedle je na sobě naskládáno několik panáků, no několik, rozhodně více, než kolik vás tu je.
Usadíte se do boxu a barman zvaný Dog položí sklenice s pivem na stolek před vás.
”Michaile, dlouho jsi tu nebyl, skoro bych tě nepoznal nebýt v obklopení těch krásných slečen. Když tu byl Wolf, že chce stůl vzadu myslel jsem, že si přijde zahrát karty a on sám velký Michail.”
“Slavíme narozeniny Dogu, tak ať tu máme soukromí.”

Dog kývne hlavou a zatáhne závěsy u boxu ve kterém jste. Michail se otočí a za vašimi zády odhrne jiný závěs, který vede do zadní místnosti a vy vidíte, že jste jako v divadle na nějakém balkónku.
Dole je ovšem místo pódia boxérský ring.
”Tak dámy, pojmeme tento večer jako pojednání o tom proč je lepší být ženou.”
Michail se usměje a pozvedne jedno obočí. Ohlédne se přes rameno do ringu kde proti sobě stojí dva muži.

První pivo šlo rychle, Michail otevřel lahev růží a nalil tři panáky.
”Takže zaprvé… Z nosu a uší ti nerostou chlupy.”
Michail chytne panáka a ťukne si s každou z vás. Chuť bourbonu na jazyku je zprvu velice silná a na ocásku trochu trpká. Ale než stihnete cokoli říct, máte již dolito.
”Za druhé Nejenom, že máš pocity, ty o nich dokážeš i mluvit.”
Obsah sklenky mizí ve vašich útrobách, Gwen, která popíjela tajně a občas jen trochu vína a pak Vinetia, která je zapřísáhlou abstinentkou.
Odložila sklenku dnem vzhůru, Michail se usměje, vezme ze sloupečku novou sklenku a položí ji plnou před Vinetii.
”Za třetí, Nemusíš se stydět, když se v kině rozbrečíš.”
Jistě se váš box stal nejhlučnějším a sotva se nadějete již tu nejste sami. Další dva muži sedí vedle Michaila a poslouchají ho.
”Nemusíš se bát, že tvoje dítě vůbec není tvoje.”
Chlap vedle Michaila se rozesmál až se zakuckal a pak si odplyvl pod stůl. Michail mu vrazil pohlavek a omluvně se na vás podíval.
”Nemusíš mít strach, že se při jízdě na kole vykastruješ o rám.”
První prázdná lahev končí pod stolem a barman Dog přinese jinou.
”Nejsi bezmocně vydána napospas svému loveckému instinktu.”
Chlápek co si zrovna přisedl vedle Vinetie se na ni podívá a dá ji ruku na koleno, v tu chvíli Michail zabodne nůž do dřevěné desky stolu přímo před něj, chlap se lekne a stáhne se o dobrý půl metr od Viny.
”V životě si ušetříš nejméně 2600 hodin, které nemusíš trávit v koupelně holením.”
Michail dolévá panáky už celému stolu, závěs, který byl před tím zatažený už je někde pryč a kolem vašeho stolu se začínají tvořit přihlížející skupinky.
”Nemusíš se bát, že v posteli selžeš.”
Jeden z mužů sedící na barové židli odpadne a zbytek to pobaví Michail se jen ušklíbne, pronese cosi rusky a postaví se.
”Téhle krásce je dnes osmnáct let.”
Vezme Gweny za ruku a políbí ji na ní.
”Tak to by sis jí měl vzít a nám nechat zbytek města ne?”
Křikne někdo od baru a Dog po něm hodí utěrku. Celý bar se směje.
”Michail, tak slečna musí složit zkoušku dospělosti ne?”
Michail mlčí jen se podívá na Gwen a pak kývne hlavou.
”Pánové, kdo bude protivníkem?”
Zeptá se a vede Gwen k baru, na který barman pokládá jednoho panáka za druhým.
Po celé délce baru se uvolní místa, a lidi, kteří byli ještě před chvíli neangažovaní dole u ringu jsou už nahoře a začínají se uzavírat sázky.
”Michaile?”
Gwen se s obavami a již několika panáky v sobě na něj podívá.
”Neboj, pokud někdo tak ty.”
Michail postaví Gwen na jeden konec baru a na druhý konec se postaví takový obtloustlý chlapík s rudým nosem.
”Tisíc na tuhle krásnou Weasel.”
Sázky se uzavírají a Michail si stoupne za Gweniny záda jemně přejede od jejích ramen k loktům a stáhne její ruce za záda a stáhne je stuhou, která mu zbyla z dárku v kapse.
”Co mám dělat?”
“Tři dva jedna start.”

Chlapík s rukama za zády se sklání k baru a pije jednoho panáka za druhým, panák vody, panák piva, panák vody, panák piva… čím blíže si středu tím se zvětšuje rozestup panáku s vodou a místo piva je tam skotská.
Pátý, šestý, sedmý, devátý panák.

Ráno s vitrínou:

Gwen se probudí na posteli ve svém pokoji je přikrytá Michailovým sakem a na stolku je sklenka vody a štos špinavých a zmuchlaných peněz.
”Dobré poledne.”
Řekne Vinetia a otevře v pokoji okno.
”V kolik jsi přišla?”
Gwen skryje obličej pod deku.
”Počkej my nepřišli spolu?”
Vinetia přejde k posteli a vezme do ruky peníze.
”Ne, jela jsem dřív, odvezl mě Angelo, Michail nepochopil, že já pít nebudu tak jsem to vyřešila odchodem.”
Gwen se podívá pod dekou na sklenku vody.
”A to jsi mě tam nechala?”
Vinetia odloží peníze a upraví si košili u krku.
”Řekla si že přijedeš později, že jsi plnoletá a že se Michail o tebe postará to samé mi slíbil i on a navíc ani jeden jste nevypadali, že by s vámi byla rozumná řeč.”
Do místnosti vstoupí pokojská a hned za ní Michail.
”Krásné ráno dámy.”
Řekne a vypadá jako by celou noc spal sladkým spánkem nemluvněte. Přejde k posteli a nadzvedne sako.
”Ahoj krásko.”
Usměje se a políbí Gweny na tvář.
”Takový krásný den a ty jsi pořád v pelechu?”
“Michaile, co je to za peníze?”

Zeptá se ho Vinetia a ukáže prstem na stolek.
”Gwen je včera vyhrála.”
“Jak vyhrála, vždyť to je nejméně dva tísíce.”

Michail si z kapsy saka vyndá klíčky a pak nějaké papíry. Pohladí Gweny po vlasech a dojde ke dveřím.
”Je tam pět tisíc tři sta padesát devět dolarů přesně.”
Ohlédne se Michail po Vinetii a usměje se na balíček na posteli. Jak přišel tak také odešel.

”Gwen, co jste to proboha včera dělali? V čem si ty peníze vyhrála?”
Gwen se snaží vzpomenout, ale nejde to, hlava se točí a jediné co cítí je že jí pálí klouby na pravé ruce a zahlédne modřinu. To že její žaludek začíná protestovat a vůně polévky, kterou donesla služebná je více než dráždivý běží vysvětlit toaletní míse.
V tu trapnou a potupnou chvíli si uvědomuje, že má vlasy svázané stuhou, kterou měla včera na dárku od Michaila.
Vedle toalety leží panenka v modrých šatech a kudrnatými vlasy. Gwen ji vezme do ruky a s úsměvem ji odkládá na kosmetický stolek, v tu chvíli z panenky vypadne papírek.

Vzpomínka:

”Počkej… nebo ne, můžeš mi třeba pozvracet boty.”
Michail chytá prameny jejích vlasů a stahuje je do culíku, který obváže červenou stuhou.
”Vydržela si to až domů, čekal jsem že odpadneš dřív.”
“Vyhrála jsem.”
“Jo vyhrála, viděla jsi je, jak koukaly? Jsi moje malá lasička a oni na tebe už nikdy nezapomenou. A ani se k tobě raději nepřiblíží.”

Další zpěv do mísy Michail přejde úsměvem a pohladí ji po hlavě.
”Gwen, já neznám žádnou ženskou jako jsi ty, myslel jsem, že se napijeme, po pár panácích odpadneš a já tě odvezu domů.”
“Tak to by sis mě měl vzít.”

Gwen si vzpomene na slova opilce v baru a začne se smát.
”Jo to bych asi měl, a jestli se ožením tak jedině s tebou.”
Gwen sáhne na noční stolek a podá Michailovi černou tužku.
”To chci písemně.”
Uculí se a Michail se sklouzne k zemi, natáhne se pro ubrousek, který jsi měla vedle toalety a píše.

Jedině tebe. Tvůj Michail.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Gwen Vallentino a Michail Ivanovič Petrov
Kategorie: Flashbacky

Tupé 13.4.2017

Boxer

Je zbraň vytvořená spojenými ocelovými prsteny. Zvyšuje ničivost úderu pěsti, kterou také částečně chrání a zpevňuje. Její výhodou je nenápadnost. Používána je zejména v pouličních bitkách.

Funkční princip boxeru spočívá v tom, že zmenšuje úderovou plochu, čímž se při úderu zvyšuje míra způsobeného poranění a zároveň zvyšuje pravděpodobnost zlomení kosti. I z průměrného rváče dokáže udělat nebezpečného protivníka. Silný úder může způsobit i smrt, obzvláště při zásahu do hlavy. Použití boxeru v obyčejné bitce může udělat z bitkaře vraha, protože nedokáže odhadnout sílu úderu. Boxery často způsobují charakteristické poranění – malé, lokální rovnoběžné pohmožděniny. V provedení s ostny mohou snadno způsobit také tržné či bodné rány. Tržné rány se špatně hojí a zůstávají po nich jizvy, protože tkáň neřezají jako např. nože, ale trhají. Dalším kladem je to, že poskytuje ochranu útočníkovým kloubům a ten se tudíž nebojí udeřit silněji.

Nevýhodou boxeru je, že zaměstnává zápěstí. Pokud na útočníka s boxerem vytáhnete např. nůž, nemůže vám paži zachytit a bude se proti noži hůře bránit. Jsou známy případy, kdy při pouliční bitce někdo použil boxer a poté, co byl zpacifikován, mu bylo na dlaň s navlečeným boxerem dupnuto, což mělo za důsledek rozdrcení jejích prstů a kůstek s trvalými následky. Tato zbraň je velmi zákeřná a její použití je v pouličních bitkách často považováno za nečestné.

 

Bič

Je ruční pracovní nástroj, určený k ovládání dobytka. Biče se vyráběly prakticky po celém světě a podle způsobu užití vznikaly biče různé délky. Tím docházelo ke vzniku různých specializovaných bičů, které se pak vyvíjely nezávisle na ostatních druzích biče.

První biče vznikly již v neolitu a sloužily k lovu a chovu zvířat. Ve starověku se bič začal využívat i jako nástroj určený k trestání a posléze mučení lidí. V této době také došlo k využití biče jako nástroje, kterým lze lidi donutit k rychlejší práci.

 

Tyč

K tomu snad není co dodat, jen to chce dost cviku a síly udělat z tyče rychlou a přesnou zbraň, i přesto že vypadá její ovládání jednoduché. Většinou je lepší s ní někoho bodnout do břicha. A když se předkloní pořádně ho přetáhnout po palici. Tyč je základem mnoha dalších zbraní a najde se kdekoliv.

.

Obušek

 Velmi častá policejní pomůcka. Neřeže, nebodá ale mazlit se taky nehodlá.

.

Tonfa

„Obušek s kolmou rukojetí“, je úderná ruční zbraň podobná obušku, vyrobená z dřeva, kovu. Oproti obušku se tonfa, díky dalšímu úchytu, dá používat variabilněji, a i proto ji dnes používají policisté místo klasického obušku. Oproti klasickému obušku je výhoda tonfy v tom, že je možné krýt si s ní předloktí a zároveň rychle provést úder.

.

Pálka

Tichá a nekompromisní zbraň bez potřeby cviku a jen mírné zručnosti. Pro velikost a specifický rigidní tvar se špatně skrývá, ale účinkuje – to je hlavní.

.

Kladivo

Co je Světem svět a lidstvo lidstvem je tady i kladivo. Dokonalé spojení tvrdého kovu a dřeva. Potřebujete to víc popsat? Nepotřebujete.

.

Yawaran

Bylo zaznamenáno, že tohle malé dřívko je také populární. Tvrdým nacvičeným útokem do měkkých míst s tímto v rukou se může soupeř dostat k nečekaným a nechtěným zážitkům i od křehké dámy. Podobnou zbraní je Kubotan a obměny obou.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Tupé
Kategorie: Zbraně

Sečné a bodné

 

…každý správný muž, má mít nůž. Nejlépe v kapse a ne v břiše…

 

Nůž , hovorově také označovaný slovem kudla, je jeden z nejběžnějších denně používaných nástrojů. Skládá se z podlouhlé, obvykle ocelové čepele připojené k rukojeti. Slouží k oddělování – řezání a krájení. Bojové nože pak také k bodání. Ve svých podobách je velmi variabilní. Taková oblíbená ocelová PM – Personal Message.

.

 

Kuchyňský nůž 

Vybavení každé domácnosti, velmi variabilní, nepříliš pevná a kvalitní ocel. To že jej najdete v každém domě z něj nedělá skvělou zbraň. To jen vaše zručnost a odhodlání.

.

Příborový nůž

 .

 Ten není zřejmě nutno popisovat, ale je to taky nůž. Tupý, bez špičky a kvalitního ostří, ovšem nabrousit jde velmi dobře když se snažíte.

 

Lovecký nůž

Většinou je krátký a z pevné oceli, pro zabíjení a kuchání zvěře a ke všem činnostem v lese potřebným.

.

Bojový nůž

Jednostranně ostřená zbraň z pevné oceli, vhodná k sekání i bodání, pro svůj rovný tvar se dobře vytahuje z pouzdra, je třeba být trochu zkušený pro manipulaci v boji. Dá se vyrazit z ruky útočníka.

.

Bajonet

Má dlouhou čepel, která slouží k upevnění k hlavni pušky. Lze použít i jako útočný nůž, ale snad jen pokud něco takového nesete sebou spolu s puškou.

.

Kukri, Khukri, Khukuri

Je tradiční a legendární zbraň nepálských Gurkhů, která byla používána obyvateli Himálají několik století až dodnes. Díky své velikosti to není ani nůž, ani mačeta či meč. Je obávaná hlavně díky své schopnosti čisté dekapitace a amputace na jeden úder.

.

Karambit

Je pozoruhodný nůž pocházející z Indonéského souostroví s kořeny v Malajsii a na Filipínách. Stejně jako dnešní švýcarské nože, Karambit sloužil jako „kapesní nůž“ dávných vesničanů. Tento neobyčejný osobní nástroj byl podle dochovaných dokumentů nošen kolem počátku 11. století n.l.

Karambit byl „oficiálně“ světu představen ve Spojených státech koncem 60. let minulého století, i když podle pověstí byl dovezen již na počátku století devatenáctého. Laická komunita jej neznala a prakticky příliš nezná dodnes.

Karambit byl v dávných dobách nejčastěji používán k podobným účelům jako evropský kapesní (roubovací) nůž: práce na poli včetně řezání provazů a lan, loupání ovoce a zeleniny a ojediněle jako výtečný nůž k sebeobraně. Což je. Oboustranné ostří, kroužek na prst díky kterému ho nelze vyrazit z ruky jako obyčejný bojový nůž, zahnutí jej činí neobyčejně nebezpečným, sečná a v určitých případech i bodná zbraň, pomalé tasení kvůli tvaru a nutnost naučit se základní manipulaci.

.

Push knife

Známý též jako pěstní dýka, pěstní nůž či tlačný pěstní nůž, je dýka s krátkou čepelí a rukojetí ve tvaru písmene „T“, takže při jejím sevření vyčnívá čepel před sevřenou pěstí, obvykle mezi prostředníkem a prsteníkem. Je určený především k bodání, ale dokáže i řezat.

.

Zavírací nůž

Je velmi starou pomůckou, čepel se dá sklopit do rukojeti a nůž je tak velmi skladný a bezpečný, nebezpečí hrozí při neopatrném zacházení – ale to s každým nožem, postupem času jsou nože doplněny více čepelemi s různým způsobem užití.

.

Balisong

Také motýlkový nůž, někdy jen motýlek, je zavírací nůž, který má rukojeť podélně rozdělenou na dvě části. Většinou každá část rukojeť zakryje pouze půlku čepele. Jde o nůž, který je ve většině západních zemí zakázaný. Největší slávu tento nůž zaznamenal na Filipínách. Perfecto de Leon roku 1905 vyrobil pravděpodobně první balisong v této zemi. V USA až po druhé světové válce, ale je již možný, běda vám si s ním hrát!

.

Vrhací nůž

Čepel a rukojeť je stejně dlouhá a stejně těžká (pro dobrou vyváženost). Nebudeme si nic nalhávat, s každým nožem se dá hodit. Tyhle nože se s trochou cviku ale velmi dobře trefí a házet s nimi jde taky nesrovnatelně lépe. S jinými to nedoporučujeme, velmi nedoporučujeme. Je jich velmi mnoho variant, od malých po něco co připomíná lžíci na boty a požívá se v cirkuse.

.

Břitva

Je speciální nástroj, který je používán pro holení vousů či ochlupení. Břitvy se vyrábí v různých šířkách čepele. Oproti běžnému noži se vyznačuje zejména tím, že nemá žádnou špičku, respektive není opatřena hrotem tak, aby se během holení nemohl nikdo poranit bodnutím či píchnutím.

Břitva musí být z kvalitní a tvrdě zakalené oceli (i za cenu vyšší křehkosti), aby šla dobře nabrousit a držela ostří. Břitvu nelze používat k jiným účelům z důvodu velmi křehkého ostří, které se snadno vyštípne. Břitvy bývají prakticky téměř vždy vyrobeny jako zaklapovací, opět z důvodu ochrany před pořezáním v době, kdy břitva není používána.

.

Dýka

Je krátká, ostrá bodná pobočná zbraň upevněná v rukojeti. Používá se jako řezací nástroj nebo zbraň. V porovnání s nožem má delší, obvykle symetrickou a oboustranně broušenou čepel. Na rozdíl od nože je určena především k bodání, zatímco nůž k řezání. Obvykle se skládá z čepele a rukojeti, některé druhy mohou být navíc opatřeny záštitou a hlavicí.

.

Šavle

Je lehká sečná zbraň obvykle zakřiveného tvaru s ostřím na jedné straně, může ale být i přímá a oboustranná. V historii byla velmi oblíbená a užívaná od středověku až po začátek 20. století.

.

Mačeta

Je druh primitivní sečné zbraně, která má typicky zahnuté ostří a délku okolo 50 až 60 cm. Nejčastěji je tvořena z kvalitního kovu a ve spodní části je opatřena dřevěným držadlem umožňující provádění rychlých sečných pohybů. V základě je používaná v zemědělství pro odstraňování částí rostlin jedním seknutím, k čemuž je tvarově přizpůsobena. Využívá se i pro urychlení pohybu v zarostlém terénu, kdy se s její pomocí prosekává cesta.

.

Sekera

Od dřevorubecké po tu řeznickou, co lepšího znáte na porcování masa.

.

Meč

Trochu historické, ale v mnohých domech se dá nalézt jako ozdoba a dobře použít jako zbraň. Tak se ukaž rytíři!

.

Kopí

Je chladná bodná zbraň používaná k lovu i boji. Moderní kopí mají většinou kovový hrot na dlouhé tyčové násadě zvané ratiště. Část mezi hrotem a ratištěm se nazývá tulej. Jedná se o jeden z nejstarších druhů zbraně, člověk ji užívá už několik tisíc let.

 

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Sečné a bodné
Kategorie: Zbraně

Chladné zbraně

Chladné zbraně let 20.

… aneb co by dáma do kabelky zapomenouti neměla a muž bezpochyby nositi vždy s sebou měl – nejméně – v jednom kuse:

 

Co to vlastně jsou zbraně chladné? Velice dobrou definicí jsou vysvětleny v knize Petra Klučiny (Zbroj a zbraně), kde se píše, že chladné zbraně jsou: bojové prostředky, které ovládá jejich držitel přímo svou svalovou silou.

Když se začneme bavit o chladných zbraních, musíme se podívat daleko do historie. Osobní střelné zbraně jsou podle tohoto měřítka výplodem nové technologie (i když spekulujeme o čínském střelném prachu dávno dávno tomu).

Začneme příběh od doby, kdy člověk stvořil svou První Zbraň – šutr. Tu ale přehlédneme, částečně z důvodu toho, že už máme mnohem lepší a účinnější hračky. Podle všech velmi historických maleb a celosvětového přesvědčení to pokračovalo šutrem na klacku – oštěpem. Hold vzdáváme i kostem a kostěným úlomkům. Ale to už bylo…

Pokročme dobou a velkým skokem se dostaňme k železu. To teprve začala pro lidstvo Doba, která dala chladným zbraním velký prostor. Jak do formy, tak způsobů použití. Meče, dýky, nože, oblíbené husitské kulturní památky…

Středověk nechme za sebou a vrhněme se na Dnes……Dnes tedy v době let dvacátých v Amerických končinách…

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chladné zbraně
Kategorie: Zbraně

Střelné zbraně

Palná zbraň je střelná zbraň, využívající tlaku plynů, vzniklých hořením výmetné látky (obvykle výbušniny typu střelivin) zapálené zážehovým prostředkem, k předání kinetické energie jednomu nebo více projektilům (střelám). Energie je využita k dopravě střely na cíl a zničení nebo poškození tohoto cíle. Jedná se o princip zážehového motoru s nevratným pístem. U starších zbraní byl výmetnou látkou obvykle černý střelný prach, ale u moderních zbraní je to téměř bez výjimky bezdýmný střelný prach.

Existuje několik základních typů palných zbraní:

>  revolver – viz seznam revolverů

>  pistole – viz seznam pistolí

>  samopal

>  osobní obranná zbraň (PDW)

>  karabina

>  útočná puška

>  puška

>  kulomet

>  granátomet

>  minomet

>  dělo

Do nich se nabíjejí náboje, které se skládají z:

>  nábojnice

>  zápalky

>  střelný prach

>  projektil (nebo také kulka, střela)

Náboje jsou uloženy v zásobníku, odkud se dostávají do komory na jednom konci hlavně a jsou skrz hlaveň vystřeleny. Samotný způsob výstřelu se liší podle jednotlivých typů střelných zbraní. Důležitým pojmem u většiny z těchto typů je spoušťový mechanismus a závěr hlavně.

Ještě před samotným výstřelem je třeba zamířit. K procesu míření nám slouží buď kombinace mušky a hledí, kolimátor nebo puškohled.

Samotným procesem výstřelu se zabývá věda Balistika. Tu je dále možné rozdělit podle fáze, ve které se nachází na vnitřní balistiku, přechodovou balistiku, vnější balistiku a terminální balistiku.

Důležité také je, že náboje mají různý dostřel, což souvisí s jejich rozdílnou úsťovou rychlostí a úsťovou energií.

Náboje mají různou ráži.

Je-li cílem střelby člověk, pak je důležité jaký mají jednotlivé náboje Zastavovací efekt (nebo také stop efekt). Z tohoto pohledu je také důležité, jaké zbraň způsobí zranění.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Střelné zbraně
Kategorie: Zbraně

Carter Favero 10.4.2017

.

… koncert

 

Vstup do armády

.

Stál jsem na přídi naší dopravní lodi a sledoval obzor. Bylo to už po několikáté během naší plavby, ale dnes jsem věděl, že uvidím pevninu. Podle námořníků se kterými jsem mluvil dnes dorazíme ke břehům Anglie. Pak mě čeká už jen přesun do Francie a doprava na frontu. Strávil jsem na cestě tolik dní, že mi to přišlo jako věčnost. Chtěl jsem se již zapojit do bojů. Po tom co jsem se dočetl jsem to udělat musel. V Americe nebylo příliš informací o Velké válce v Evropě. Ze začátku se to zdálo jako malá a běžná záležitost. Sice znepokojující, ale nic zásadního. Pak ale přišly zprávy z Belgie. To co se tam dělo. To bylo strašné. Ještě dnes jsem se celý roztřásl hněvem když jsem si vybavil jaké zvěrstva páchali Němci na tamních lidech. Civilech, kteří neměli s boji nic společného. Nebyli ani členy žádné strany. Neutrální země. Neutrální. Chtěli mít jen klid. Sevřel jsem zábradlí takovou silou že mi zbělely klouby na rukou. Tohle nejde přehlížet. Každý má právo na vlastní život. Každý má právo dělat svá vlastní rozhodnutí. Toto je nutno vrátit lidem. Už abychom tam byli.

Byl jsem tak pohroužen do svých myšlenek že jsem si ani nevšiml že za mnou někdo přišel. Náhle se ozval veselý hlas. „Hej. Co tak okouníš. Pojď si s námi zahrát karty.“ Byl to Mike. Byl také dobrovolník a měli jsme společnou kajutu. Teda v kajutě nás bylo dohromady osm ale s Mikem jsme si rozuměli nejlépe. Zahnal jsem chmurné myšlenky a otočil se na něj. „Koukám kdy už se tě zbavím a konečně se rozumně vyspím bez tvého chrápání.“ Mike mi vtípek hned oplatil. „Alespoň mě už nebude nikdo obírat o všechny peníze v kartách.“ Odpověděl jsem s úsměvem. „Tak pojď. Potřebuju ještě pár tvých peněz abych si mohl naplnit celou vanu.“ Chytil jsem ho kolem ramen a jemně jej dloubl do žeber. Vyrazili jsme do podpalubí. Válka může ještě chvíli počkat.

 

Frontální útok

.

Seděl jsem na zemi opřený o stěnu zákopu a kontroloval si pušku. V pozadí jsem slyšel dopadat bomby z našich děl. Měly nám trochu vyčistit cestu. Když jsem uznal, že je puška v pořádku, alespoň tak v pořádku jak v takovýchto podmínkách může být, tak jsem vytáhl svou pistoli. Sice jsem ji ještě nikdy nepoužil, ale kdo bývá připraven nebývá překvapen. Zkontroloval jsem tedy i ji a pak ji vsunul zpátky do pouzdra. Dnes nás čekal další útok. Další z nekonečné řady útoků a ústupů. Pořád dokola už několik měsíců. Přitom jsme se ještě nepohnuli ani o 10 kilometrů. Přesouváme se pořád dokola a vyměňujeme si s Němci jeden zákop za druhý. Pořád dokola. Jeden týden postupujeme, pak nás zase Němci zatlačí zpět. Takto jsem si válku nepředstavoval.

Když jsme se vylodili ve Francii tak nás poslali do Vlámska, k městečku, kterému všichni říkali Wipers. Snad díky náhodě jsme byli s Mikem přiřazeni ke stejné jednotce. Dostali jsme výbavu a vyrazili na frontu. Všude bylo bláto, veškerá naše výbava navlhla hned jak jsem ji vytáhli z batohu. Ne že teď by to bylo lepší, ale člověk si na to zvykl. S Mikem jsme si alespoň dělali legraci tak, že jsme stavěli z bahna postavičky a pak na ně dávali helmy. Několikrát se nám je podařilo nastražit tak že Němci stříleli na našeho bláťáka místo na nás. Vždycky jsem se pak s Mikem smáli tomu jak jsou hloupí. Teď na to, ale není čas ani nálada. Blížil se čas útoku. Podíval jsem se na Mika vedle sebe a trochu unaveně jsem se usmál. „Jdeme si zase pro náš zákop?“ Mike se na mě otočil. „Jo jo. Mám tam schovanou konzervu fazolí.“ Usmál jsem se ještě víc. „To snad ne. Varuj mě než je budeš jíst ať si stihnu dát plynovou masku. Pokud bychom tě po fazolích namířili správným směrem tak nemusíme ani bojovat. Němci utečou se slzami v očích sami.“

Náš rozhovor byl přerušen příchodem velitele. To znamenalo jediné. „Je čas. Hodně štěstí.“ Poplácal jsem Mika po rameni. Byl konec srandiček. „Hodně štěstí i tobě. Sejdeme se na druhé straně.“ Mike mě chytil za předloktí a podíval se mi do očí. Věděli jsme, že to nemusíme zvládnout. Už tak jsme měli dost štěstí.

Bombardování ustalo. Na vteřinu bylo ticho. Krásné klidné ticho. Toto ticho ale téměř hned přerušil hvizd píšťaly. Je čas. Přelezl jsem okraj našeho zákopu stejně jako další desítky, možná stovky mužů se mnou. Před námi se rozkládala krajina smrti a destrukce. Pláň táhnoucí se do nekonečna, pokrytý krátery po bombardování, zbytky ostnatého drátu, části lidských těl. Pokud existuje peklo tak tomuto nesahá ani po kotníky. Dokonalá ukázka zkázy. Vyrazili jsme kupředu. Ozývaly se sporadické výstřely z pušek, hvizdy píšťal pohánějící nás kupředu a křik mužů, kteří si dodávali odvahy. Běžel jsem vpřed a snažil se krýt v kráterech. Naše bombardování asi dopadlo dobře protože Němci zatím nekladli téměř žádný odpor. Urazili jsme několik desítek metrů. Byli jsme již v půlce cesty k dalšímu zákopu a zatím nás padlo jen málo. Toto vypadalo dobře.

Pak se začaly ozývat exploze. Němci zvolili jiný přístup. Jejich dělostřelectvo právě odstřelovalo stejné místo jako před pár minutami to naše. Problém byl v tom, že teď jsme tam byli my. Všude kolem se objevovaly gejzíry zeminy a krve jak velké dělostřelecké granáty dopadaly do našich řad. Ten hluk byl až neskutečný. Každý výbuch vyrýval do mých ušních bubínku další vrásku. Podíval jsem se vedle sebe. Viděl jsem Mika jak se krčí v kráteru po starém výbuchu. To ne. Museli jsme zůstat v pohybu. Tohle je sebevražda. Chtěl jsem na něj křiknout, když v tom kousek od něj dopadla rána. Výbuch byl tak velký, že mě odhodil několik metrů. Má puška mi vypadla z ruky a já se válel na zemi.
V hlavě mi třeštilo. Slyšel jsem jen pískot. Podíval jsem se na své ruce. Byly celé od krve. Díval jsem se na sebe ale nic jsem necítil. Podíval jsem se pod sebe. Dopadl jsem na něčí mrtvolu. To mi zřejmě zachránilo život. Ta krev byla jeho. Podíval jsem se na místo kde byl Mike. Nebylo tam nic. Jen nový kráter. Mike je mrtvý. Zasáhlo mě to jako pěst. Najednou jsem byl velice klidný. Vytáhl jsem svou pistoli. Mám ji a mám cíl. Tohle je další věc za kterou mi ti Němečtí parchanti zaplatí. S pistolí v ruce jsem se nadzvedl z kráteru. Jdu si pro ně.

Ani jsem nevykročil. Přede mnou dopadla další rána. Kráter sice odstínil většinu výbuchu ale hlavu jsem měl moc vysoko. Celý obličej mi zasypala hromada hlíny. Cítil jsem jak něco velmi tvrdého v obrovské rychlosti narazilo do helmy. Upadl jsem dozadu. Nemohl jsem se pohnout. Ležel jsem na zemi a celý můj výhled se pomalu nořil do temnoty. Poslední věc, kterou jsem viděl byla má pistole ležící několik centimetrů před mou hlavou.

 

Hudba

.

Vstávej. Sakra vstávej vojáku. Dělej, nebo tady chcípneme všichni. Dělej. Carter pomalu otevřel oči. Ležel na zemi uprostřed kráteru tam, kde dopadl po výbuchu. Teď byl ale všude klid. Ticho a klid. Slyšel jen ten podivný hlas. No konečně. Dělej pohni zadkem. Musíme odtud vypadnout. Carter se snažil pohnout, ale nešlo to. Celé tělo ho neposlouchalo. Problém byl, že ani neviděl nikoho kdo by na něj mluvil. Ten hlas se ozýval tak zvláštně. Dutě. Sakra. Pokud to nedokážeš tak je konec. Snaž se trochu. Hýbej se. Carterovi se podařilo pohnout alespoň několika prsty na rukou. Snažil se co to šlo ale víc nedokázal. Něco zaslechl. Nějaký vzdálený zvuk. Píšťala. Dělej. Naši útočí. Měli jsme štěstí, že bez dělostřelectva. Dělej hýbej se. Je to naše jediná šance. Dělej. Carter pohnul předloktím. Trochu, ale alespoň něco. Jen nohy ho neposlouchaly. Podařilo se mu dokonce trochu otočil hlavu. Viděl že tam kde byla před chvílí jeho hlava je kaluž krve. To je tvoje vojíne. A jestli sebou nepohneš tak jí bude mnohem víc. Seber mě. Carter se více rozhlédl. Nikde okolo nikoho neviděl. Jediné co s ním bylo v kráteru byla jeho pistole. Zadíval se na ni. Seber mě. Dělej. Jen se mnou máš šanci. Dělej. Carter poslechl. Natáhl ruku, kterou už jakž takž ovládal a nahmatal rukojeť pistole. Přitáhl si ji blíže. Skvěle. Jdeme na to. Teď se zvedneš a budeš se plazit do našeho zákopu. Dělej vojáku. Nechceš tu chcípnout. Dělej.
Carter se překulil. Pomocí rukou se plazil na druhou stranu kráteru. Když vystrčil hlavu, viděl řadu mužů běžící jeho směrem. Byli to jeho spolubojovníci. Všichni měli v rukou zbraně a stříleli. Alespoň to Carter viděl. Slyšel ale něco úplně jiného. Slyšel zpěv. Nádherný zpěv mnoha hlasů. Za každou pušku kterou viděl jeden hlas. Zpívali společnou svou píseň smrti:

odkaz

Carter se zastavil a poslouchal. Žádné výstřely. Jen nádherná hudba. Tolik hlasů. Tolik vášně. Přestaň se kochat. Pohni sebou. Hlas přehlušil zpěv a donutil ho se opět pohnout. Výborně. Ty to dokážeš. Skvěle. Dělej. Hlas jej neustále povzbuzoval. Muži proběhli kolem něj. Za nimi běželi zdravotníci. Mávej sakra. Mávej. Carter začal mávat. Jeden ze zdravotníků ho uviděl. „Tady. Jeden je tady.“ Zdravotník přiběhl ke Carterovi a začal si jej prohlížet. „Co se stalo? Chlape. To jsou zranění od bombardování. Jak jsi tady sakra dlouho?“ Muž se otočil za sebe. „Nosítka!!“
Výborně chlapče. Dokázali jsme to. Drž se mě a provedu tě tímhle peklem. Drž se mně a nic se ti nestane. Ale musíš poslouchat. Ty jsi voják. Já Kapitán. Jasné. Teď si odpočiň. Zvládl jsi to. Carter mlčel. Pistoli stále držel v ruce.

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Carter Favero
Kategorie: Flashbacky

Carter Favero 7.4.2017

Nikdy nejsi sám, máš-li u sebe zbraň.“

>  věk 36 let

>  Ital, narozen na Sardinii

>  nikdy nemluvil o své rodině ani o životě před Velkou Válkou, pouze že v Americe žil ještě před ní a zúčastnil se jí jako dobrovolník, bojoval na západní frontě už od roku 1915 a celou jí přežil. K mafii se dostal přes pašování zbraní, respektive jako odborník na jejich kvalitu.

>  po svém návratu se změnil. Z veselého extrovertního muže se stal poměrně tichý a občas nevypočitatelný muž. Pokud se opije tak upadá do silné apatie a pokud je v takovém stavu konfrontován s nějakou nečekanou situací tak je velmi nerozhodný a nejistý.

>  vždy u sebe nosí minimálně svou osobní pistoli kterou si přinesl z války. Kromě toho je ale většinou vyzbrojen minimálně ještě jednou střelnou zbraní.

>  ke svým zbraním má velmi silný osobní vztah. Občas je možno ho vidět jak pouze sedí a sleduje své zbraně. Jako kdyby svět okolo ani neexistoval.

>  štítí se lidského kontaktu

>  nemá žádnou rodinu ani známost. Bydlí sám v malém bytě. Veškeré peníze utrácí za zbraně.

>  Donu Giorgetti je oddaný kvůli dobrému zacházení a možnosti neomezeně se věnovat své zbrojní vášni, která více než konkuruje té vlastní Gregory Finniganovi.

Flashback:   Koncert

 

ZBRANĚ:
Perla (růžová) – žena, katastrofální kurva, lascivní a bezbožná, chlapy miluje, ženy nenávidí.
– Revolver s perleťovou rukojetí ráže: .455 Webley

Obrázek

Thomas (modrá) – malý kluk, nesmělý a bojácný, nesnáší násilí a vždy si vyčítá když někomu ublíží
– puška Springfield M1903

Obrázek

Dustin (červená)mladý muž, násilnický umělec, zbožňuje umění a hlavně obrazy, krvavé skvrny (zvlášť ty které způsobí sám) považuje za malby života
– brokovnice, Remington 10

Obrázek

Kapitán (zelená) – Carterova osobní zbraň, má největší slovo nad ostatními hlasy, většinou vede on, představuje nejstabilnější osobnost Cartera, je klidný a chladný a jako jediný ve svých činech bere ohledy i na dobro samotného Cartera
– Beretta 1915

Obrázek

Profesor (olivová) – Starší muž, velmi inteligentní a sečtělý, ostatní zbraně považuje za méněcenné a hloupé, velmi rád se povyšuje a dává všem rady a kritizuje je, velmi schopný při plánování a přípravě, během boje ovšem panikaří a zmatkuje, druhá nejsilnější povaha po Kapitánovi.
– Colt M1911

Obrázek

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Carter Favero
Kategorie: NEPOSTRADATELNÍ

Společné… 5.4.2017

3437_Tire Swing

Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Společné…
Kategorie: Flashbacky