MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Gwendoline Vallentino 17.3.2017

 

… nádech

Maminka:

”Kde je maminka?”
Tmavovlasá holčička si oprašuje písek z chodidel na posledním schodu dvojramenného schodiště, vedoucího z patra kde jsou ložnice a koupelna, do velké prostorné haly s velikými okny.
”Já jsem tvoje maminka, zlatíčko.”
Řekne Federicca a pohladí dívku po čelíčku na kterém má náplast.
”Tohle ti udělala teta Giorgia a teď je u pana doktora.”
Holčička se podívá na Federiccu a pak ukáže prstíkem na schody.
”Udělala jsem bác.”
Rozohní se když si vzpomene na to, co se stalo.
”Utíkala a udělala bác.”
Federicca chytne dívce ruku a stáhne ji k sobě.
”Teta tě shodila miláčku, ty za nic nemůžeš.”
Dívenka zavrtí hlavou, nakrčí čelo a zamračí se.
”Bebí, utíkala jsem dolů a udělala bác.”
Federicca se usměje a vezme do dlaní její tvář.
”Tatínek by se zlobil, že jsi utíkala. Teta tě shodila zlatíčko.”
Její slova jsou jako jed, děvče ví co znamená, že by se tatínek zlobil. Nečetl by večer pohádku a nepřišel by ji zlochtat a ještě by dostala vyhubováno.
”Motýýýl…”
Vyjekne Gwenny a rozeběhne se ke dveřím, do kterých vchází plavovlasá dívenka kolem devíti let.
”Gwenny neběhej, jinak si natlučeš a tatínek se bude zlobit.”
Gwen se zastaví a je jako opařená. Za Vinny stojí její otec ona se na něj podívá a zbledne.
”Neutíkala! Shodila mě.”
Otočí se k Federicce, která pohotově zareaguje a přijde k ní. Vezme ji do náruče a schoulí její tvář na své rameno.
”Neboj miláčku, ona už ti nikdy neublíží, nikdy.”
Dříve než dojde k dalším otázkám se Federicca otočí a odchází směrem ke kuchyni.

”Mohu vzít děti na oběd pane Vallentino?”
Zeptá se rusovlasá mladá žena, která se mine s Federiccou ve dveřích. Vymění si pohledy a Enelyse, chůva dětí, která za nepřítomnosti Giorgie nebo při slavnostních večerech dávala pozor na děti a hlídala je.
Enrico Vallentino kývne hlavou a Vinetia se trochu zmateně podívá.
”Kdo shodil Gwen ze schodů?”
Enelyse se otočí po Federicce a ta jí věnuje pouze vážnou tvář.
”Slečno Vinetie, prosím pojďte se mnou, polévka je již na stole.”
Ve dveřích do kuchyně se ještě Vinny otočí k otci.
”Kde je maminka?”
Enrico si rozepne kabát a odloží jej na křeslo u dveří.
”Nemocná.”
Řekne tiše a rychlým krokem vyjde ke své pracovně.

Kartáč projížděl tmavými vlasy a Gwen si hrála s obrázkem svaté Marie na řetízku.
”Od koho to máš?”
Zeptá se jí Vinny a vezme další pramen vlasů a pročeše ho kartáčem.
”Maminky.”
Poví dívenka a dál si prohlíží vyobrazení svaté.
”Maminka je nemocná, je v nemocnici Gwenny, nemohla ti to dát. Tak od koho to máš?”
“Maminky s tmavými vlasy.”
“To ale není ….”
“Vinetie, já to dodělám, jdi si lehnout.”

Přeruší jejich konverzaci Federicca a vejde do ložnice. Políbí Gwen na čelo a vezme ji do náruče, přenese ji do postele a zakryje dekou až po krk. Přes uličku mezi postelemi. Vinny se otočí na bok a nadechne se, že by ráda něco řekla, ale Federicca ji přeruší.
”Vinny, Giorgia je velice nemocná, a musí zůstat s lékaři delší dobu. Gwenny je velice malinká, aby vyrůstala bez maminky a určitě nechceme, aby byla smutná.”
Federicca si sáhne na nos, který má přelepený širokou náplastí s buničinou. Pod očima má modrý odstín podlitiny s místy červené a fialové.
”Pomodleme se za Giorgii, bůh jí pomůže se uzdravit, uzdravit tělo i duši.”
Klekne si k posteli, sepne ruce a pronese modlitbu.
„Dřív, nežli k spánku ulehnu,
k Bohu své srdce pozvednu.
Buď věčně chválen, veleben
za vše, co dals mi tento den!
A jestli v čem jsem pochybil,
prosím Tě, bys mi odpustil.
Pak spokojeně mohu spát,
můj anděl bude u mne stát.
Maria, Boží Rodičko,
ó chraň mne, chraň mne Matičko!
A Ty, můj Kriste Ježíši,
můj Bože, dobro nejvyšší,
v Tvé rány sebe ukrývám,
pak šťastně, klidně usínám.
Amen.“

Poslední slovo zopakují i obě dívky a Federicca s polibkem odchází z ložnice.

 

Jateční tele:


Postupem času Gwen zapomněla, že ženě jménem Federicca kdy říkala teto. Stala se její matkou a pečovala o její dobro. Vinetia s Lucarellim hledali zázemí především jeden u druhého. Výchova Federiccy byla velmi úzkoprsá, každý den návštěva kostela, pravidelné zpovědi.
Doma ukončila každoroční večírky a věnovala všechen svůj čas bohu, pomoci ostatním a vedla k tomu i Gwen.
Věčné rozbroje mezi ní a Vincentem nikterak nepomáhaly utužování vztahu s Vinetií a Lucou. A tak se rozhodla, že veškerou energii zasvětí výchově svého dítěte, kterého se po porodu zřekla, protože se na ni nedokázala dívat, bylo to dítě zplozené v hříchu.
”Je to jen bastard!”
Promluví hlubokým hlasem děda Carlo a babička Helena vezme pětiletou brunetku na klín.
”Carlo, přestaň, je to naše vnučka a Enrico je náš syn a nám může být jedno s kým má děti. Federicca je dobrou matkou, chodí s nimi do kostela a děti jsou čisté a zdravé.”
“Zdraví není její zásluha, ale zásluha ženy, která je odnosila a muže, který je zplodil.”

Odfrkne Carlo a potáhne z doutníku. Helena pohladí Gwenny po vlasech a vloží jí do pusinky lžičku se šlehačkou.
Lucarelli o kousek dál sedí pod stromem a čte si nějakou knihu. Vinny s Vincentem přibíhají od potoku, kde chytali pstruhy.
”Federicca je dobrá matka.”
Řekne Helena jako fakt, bez prostoru na námitky a odhlédne na zmáčené děti.
”Vinetie Vallentino! Takhle se nechová mladá slečna, okamžitě se převlékni!”
Carlo se usměje, ovšem jak se na něj Helena podívá, svůj úsměv skryje.
Všichni věděli, že Gwen nepatří mezi dědovi oblíbence a možná proto mezi babičky Heleny ano.
”Když je špatná kráva, nikdy nebude mít dobrá telata ať je býk sebelepší.”
“Přirovnáváš naše vnoučata k telatům?”

Obořila se na svého muže a dál krmila Gwen. Don Carlo vstal a přešel k její židličce, položil jí ruku na rameno a tišeji promluvil.
”Ne Heleno, říkám jen to, že Vinetia se celé dopoledne do půli těla ráchala ve studeném potoce a chytala ryby. A říkám ti, že ona zítra vstane a poběží tam zas a další den zas. Lucarelli si jezdí půjčovat knihy do našeho domu a Vincent střílí líp než všichni muži, kteří pro mě pracují.”
Projde jí za zády a o několik kroků dál se na ni otočí a prohlédne si Gwenny.
”Tele, které přijde o dojnou krávu a ta je nahrazena jatečním neužitečným kusem, je tele na porážku.”
“Carlo, přestaň! Je naše.”
“Neurážel jsem ji, ale ji…”

Don Carlo se podívá na přicházející Federiccu v tmavošedých šatech až ke kotníkům a béžovým šátkem na hlavě.
Helena věděla, oč Carlovi jde. Federicca dusila Gwenny. Svazovala ji pravidly a náboženstvím. Nesměla nic.
”Je čas Gwenny, pojď!”
“Kam jdete?”
“Do kostela, otec Matyáš na nás už čeká.”
“Budete letos pořádat slavnost ke dni narození Enrica?”

Změní téma Helena a poupraví klobouček na svých havraních vlasech.
”Ano, v úzkém rodinném kruhu, pokud chcete přijeďte, Enrico bude jistě rád, hodně pracuje, kolikrát nepřijde domů celou noc.”
Don Carlo s úšklebkem a pohledem na Federiccu jen zabrblá něco o tom, že se nediví a odchází za Enricem, aby pohovořili o obchodě.
Helena byla její odpovědí zklamaná, dny kdy rodinu reprezentovaly dokonalé večírky pod vedením Giorgie, jsou definitivně pryč.

 

Poznamenaná nevěsta:


Gwen se rozeběhla ke dveřím otcovi pracovny, ale než do ní vešla zaslechla, že se otec zrovna s někým baví.
”Neplacená chůva.”
“Co se tehdy stalo?”
“Já už ani nevím, ty ženské jsou buď bláznivé, nebo šílené.”

Otcův hlas zazní místností a skrze pootevřené dveře. Muž který se otce ptal, má hlubší hlas a s tvrdým přízvukem.
”Nepoznal jsem Loretu, ani tu další, ale když vidím Federiccu, myslel jsem, že máš lepší vkus.”
“Kamaráde, Federicca se hodně změnila. To kouzlo, které měla když tu byla Giorgia, se prostě vytratilo. Až odjedu. provedu nějaké personální změny.”

Místností se rozezní zvučný smích, a než Gwen stihne zaklepat, vyjde z místnosti vysoký, statný muž. Dveře, které otevře kovovou hranou ostění narazí Gwen na čelist pár centimetrů od ušního lalůčku.
Michail rychle zareaguje a dívce na tvář přiloží kapesník s červeným tulipánem.
”Za dveřmi se neposlouchá.”
Řekne tiše, když se v podřepu zadívá Gwen do očí. Usměje se a pak na ní mrkne.
Enrico vyjde z kanceláře a hledí na svou dceru, už se nadechuje ke slovům hany, ale Michail se zasměje.
”Jsem jako slon, buďme rádi, že jsem ti nezlomil ruku, když si chtěla zaklepat.”
Odtáhne kapesník, který je od krve.
”Bude tam jizvička, ne moc velká, ale chytila jste to rovnou na kost, slečno. Asi jsem si vás poznačil. Třeba mi tě jednou otec dá za ženu protože tě nikdo s tím nebude chtít.”
Gwen se zamračí a s drzým úsměvem na Michaila vyplázne jazyk a rychle vyběhne po schodech do patra.
”Vůbec nebrečela, viděl si to?”
“To byla Gwen, je to lvice, taková malá šelma. Má tolik kuráže, že jsem si jist, že budu mnohokrát před rozhodnutím jestli zastřelím jí nebo sebe.”

Oba se rozesmějí a Michail se ve dveřích z domu ještě otočí na Gwenny, která sedí na schodech a mrkne na ni. Ona se jen rozhihňá a pak uteče do svého pokoje.

 

Amerika – nádech svobody:


”Amerika je začátek pro nás všechny Gwendolíno, a já bych si moc přála, aby si šla se mnou a sloužila bohu. Je tam výborná katolická škola.”
Gwen pohladí matku a připne ji před zrcadlem zlatý křížek.
”Matko, neboj se o mě. Já nemohu odejít, o tebe se stará bůh, ale otec, Vinny, Luca, Vincent, kdo se postará o ně?”
Federicca se otočí na židličce a chytne svou dceru za ruce.
”Bůh, stará se o nás všechny bez rozdílu, i o ty, kteří v jeho existenci nevěří.”
Gwen zavrtí hlavou a nahne s k matce.
”Já v boha věřím, Vinetia také, Luca si o tom jistě něco přečte a Vincent s Otcem?”
“Gwendolíno, já udělala v životě hodně špatných věcí a každý večer se modlím o odpuštění. Provinila jsem se na druhých, na těch, kteří se provinili na mně. Udělala jsem vše pro tebe. Proto, aby tě bůh mohl přijmout do nebeského království. Náš pán je milostiv, ale tvůj otec se musí začít modlit a prosit za odpuštění, dělá velmi špatné věci, to ďábel si pohrává s jeho myslí. Jsi silná a odoláš svodům hříšného života, ale zapřísahám tě, pojeď se mnou.”

Čím více Federicca naléhala, tím více Gwen ztrácela. Měla vždy svoji hlavu a život, který si pro ni matka představovala, byl jen stín člověka, kterým Gwen byla.
Vždy chtěla žít, být jako Lucca racionální se sto a jedním důvodem, proč bůh neexistuje. Být jako Vinny rozvážná, přemýšlivá. Jako Vincent, který drží svůj život ve vlastních rukách a boha má jen pro případ, že slovo kurva se v tu chvíli nehodí.
Víra ji opustila, a možná v ní také nikdy nebyla. Matka kolem ní stále chodila jako by potřebovala zachraňovat, pravdou je, že to ona zachránila jí už na samém začátku na který si jistě nepamatuje a ostatní to vytlačily jako špatnou vzpomínku.
Rozporuplné pocity, které tahle dívka v okolí vyvolává ji činí jedinečnou. Je ohněm v rodině, která má mnoho tajemství. Je vodou odplavující nepříjemná fakta z minulosti. Zemí na které může pevně stát Federicca a věřit, že bůh jí odpustil a vzduchem pro sebe samu. Silná jako hurikán a jemná jako vánek. Tisíc podob Gwen, která zažila ztrátu, opovržení, lásku. Ukázali jí několik cest, ona si vybrala svou.
”Přijedu za tebou co nejdříve. Mami, mám svou cestu, půjdu-li po té cestě sama nebo mě bude doprovázet bůh, nevím. Ale jsem si jistá, že se vším co mě čeká, si dokážu poradit.”
Federicca odjíždí a Gwenny se prvně nadechuje svobody.

Kategorie: Flashbacky
Získejte registraci domén s tld .online, .space, .store, .tech zdarma!
Stačí si k jedné z těchto domén vybrat hosting Plus nebo Mega a registraci domény od nás dostanete za 0 Kč!
Objednat