MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Orsini d´Aragona 5.3.2017

… trn v oku vévody Orsini

cesare-attolini-fall-winter-2015-2016-13

”Dámy a pánové, dnešní večer je výjimečný. Dovolte, abych přivítal našeho dnešního hostitele.
Muž v obleku s ceremoniářskou hůlkou v ruce klepne pod schody do podlahy.
”Lelio Nicholas Orsini d’Aragona vévoda z Gravina, ochránce Římský, Brigádní generál pěchoty a jízdní gardy Jeho Svatosti, rytíř řádu rytířů svatého Jana v Jeruzalémě, viceprezident Asociace italských jezdců pro službu ve Válce i v míru, rytíř Řádu zlaté ostruhy, čestný člen Řádu rytířů našeho Pána Ježíše Krista s manželkou Luisou Rignon, dcerou hraběte Edwarda a Marie Nicolis de Robilant hrabat z Robilanta Cereaglio.”
Potlesk se rozezněl po celém sále. Na vrcholu schodiště se zlatým zábradlím stál muž s černými vlasy i knírem v uniformě Palatinské gardy. Na hrudí zlatý kříž Kristova řádu a insignií řádu zlaté ostruhy.
Muž s knírkem stál jako by ho měli zrovna vyobrazit na plátno se zlatým rámem. Po jeho boku byla žena v tmavě modrých šatech. Usmívala se, ale byl to chladný úsměv pro společnost naškrobených panáků a přepudrovaných dámiček.
Tento ples byl událostí roku, dnes byla uvedena do společnosti dcera vévody a jeho ženy.
”Slečna Sveva Luisa Rignon Orsini d’Aragona v doprovodu bratra Fillipo Raimondo Orsini d’Aragona.”
Otec s matkou Svevi a Fillipa stojí pod schody a tleskají když schází jejich děti. Ona v růžových honosných šatech se vzácnými šperky, on v uniformě Italské jezdecké gardy.
A započne hned první tanec, kde Filllipo provede Svevu a tím je uvedena do společnosti a nabídky ke sňatku mohou přicházet.

”Tam si měla stát ty, mezi těmi všemi nápadníky a vlivnými lidmi.”
Dívka, se kterou Fillipo mluví se jen usměje a podívá se na něj.
”Jsi lepší než všichni tihle lidé.”
Dívka se na něj stále kouká jako by nechtěla jeho slova poslouchat.
”Marie Sáro jsi dcerou toho náfuky a on neměl ani dost slušnosti tě pozvat pod jménem, které ti náleží.”
“Nemluv tak o našem otci Fillipo. Měl dost velkou čest, aby mě vůbec pozval. Jsem jen nemanželský outěšek. Pojď si se mnou zatančit a přestaň přemýšlet nad tím zda titul mám či nikoli.”

Chytne jej za ruku a odvede na parket. Zaujmou postoj a vykročí všichni tančí stejným směrem až na jeden pár.
Mladík v černém fraku snad z pouhého pocitu jednolitosti si to sviští napříč všem s partnerkou, která z toho není zrovna nadšená. Ve chvíli kdy se ohlédne po muži do kterého vrazil následuje další střetnutí. Marie Sára se usměje a ve chvíli kdy se Fillipo nadechne, že by začal mladíkovi vyčítat promluví.
”Omluvte nás, nejsme tak dobří tanečníci jako vy a tak došlo k drobné kolizi.”
Fillipo se zamračí a pohlédne na mladíkovu slečnu, která se od něj naprosto distancuje.
Sotva pár vteřin stačilo a mladík mohl na Marii Sáře oči nechat. Ta jen natáhla ruku a on ji přijal. Fillipo se zmateně ujal mladíkovi taneční partnerky a opět se oba páry daly do pohybu.
”Gino Giorgetti.”
Promluví tiše mladík a hledí jí do očí, koutky rtů se stáčí vzhůru.
”Marie Sára Selvaggi.”
Nadnášel ji, pevně ji držel a přál si, aby ten okamžik nikdy neskončil.

”Máš své povinnosti, máš své místo zde u své rodiny.”
Bratr držel její ruku a doufal, že ji přemluví. Koutkem oka pozoroval Gina Giorgetti jak na Plza de Lune kupuje květiny u stánku vedle kašny.
”Fillipo, mám tam své místo, ale tam neznamenám nic. Ale s Ginem mám pocit, že jsem jeho celý svět.”
Zavrtěl hlavou a opřel se do dřevěné židličky. Dívka s bílou zástěrkou odloží na stolek pod velkým deštníkem konvičku s čajem a do šálků vloží kleštičkami pár plátků citrónů.
”Z jaké rodiny, že to pochází vaše matka pane Giorgetti?”
Zeptá se ho Fillipo a pohlédne na svou milovanou sestru, která celá zrůžoví když ji Gino předá květiny. Fillipo si poposedne a zahledí se na vytrysknutý pramen vody z nedaleké kašny.
”Morandi z otcovi strany, ze strany matky šlo o kněžnu Paolini.”
Fillipo upije čaje a povytáhne bílé rukavičky. Šavle u pasu se zhoupne a špicí se dotkne kamenné dlažby.
”Otec ti požehnání nedá Marie Sáro a zřejmě to bude brát jako znevážení a neúctu. Přijdeš o veškerou přízeň, ze které by si mohla čerpat pakliže by si zůstala.”
“Fillipo, raději budu v neúctě jednoho muže než po zbytek života litovat a nemít úctu sama k sobě.”

Marie Sára se na okamžik omluví a odejde do kavárny na náměstí.
”Řekl bych vám, že pokud ji nezlomíte srdce a nevzdáte se jí zkazíte jí život.”
“Vaše výsosti…”
“Ne nepřerušujte mě. Nechal jsem si o vás a vaší rodině zjistit pár věcí. A nejsem nadšen z vaší náklonosti vůči Marii Sáře, ovšem znám natolik svou sestru, že jsem si jist, že ji váš svazek nedokážu vymluvit ani když jí povím, že vaše rodina je zapletena do jistých aktivit, na které by se dalo pohlížet jako na zločiny. Ovšem vliv vašeho otce dosahuje i na dvůr. Tudíž souhlasím, aby jste ji pojal za svou manželku, ale nečekejte jakýchkoliv výhod.”

Svatba nebyla nejskromnější, otec Gina by nepřipustil svatbu o které by nevěděl každý v nejbližším okolí. Na svatbu nevěstě přišla jen kmotra o to více ji rodina Giorgetti přijala za svou. Otec Marie Sáry, který měl poměr se svou služebnou, se dcery zřekl i mezi nejbližšími, kteří o její existenci věděli. Jen bratr Fillipo ji navštěvoval velice často a chodili do zahrad na dlouhé procházky.
Po narození Salvatora se nic nezměnilo ba naopak strýček nosil při každé návštěvě drahé dárky a snad několikrát nadnesl i, že by mohli přemýšlet nad dodatkem k příjmení Orsini. To bylo zavrženo. Stále svobodný Fillipo přicházel častěji s květinami pro Marii Sáru obzvláště když byl Gino obchodně mimo domov.
Cesta do Ameriky byla pro Fillipa ránou z nebe. Nesouhlasil a Marii Sáru přemlouval téměř každý den. Gino, ale nepolevil a když odjeli netrvalo dlouho a Fillipo přijel na “kontrolu” návštěvu.

Po několika letech Marie Sára odjela s Viktorem kvůli respiračnímu onemocnění zpět do Itálie na zotavení. Vztah, který stěhování pochroumalo měl čas na zotavení také. Marie Sára nikdy nebrala svého bratra jinak než jako bratra za to Fillipo už před lety propadl kráse a povaze své sestry. A tak bylo těžké znovu ho opustit, a pro něj ještě horší vidět Marii Sáru opět po boku muže, kterým není on.

Po její smrti Fillipo naléhal znovu, aby se Gino s dětmi vrátil, ale když Don Gino odmítl Fillipo přišel s jiným návrhem.
”Odjíždím zítra během večera a chtěl bych sebou vzít do Itálie Marii jako svou dceru kde by přijala veškerá privilégia co by Orsini s titulem Vévodkyně.”
Don Gino potáhl z doutníku a i přesto, že byl zdrcen smrtí své milované ženy ponechal si chladnou hlavu a i jednání s člověkem, který nadnesl tak nehoráznou nabídku.
”Salvatore, Gina i Viktor jsou již velcí a tedy nebylo by jednoduché je přeučit, ale malá Maria je novorozeně a život u dvora by se jí jistě líbil a …”
“Zadrž, Fillipo, velice si vážím vztahu, který jsi měl s Marii Sárou. A vím, že jsi v mnoha okamžicích byl pro ní opěrnou zdí. A jediným spojením se svou minulostí, ale Maria je má dcera a ač věřím, že by si chtěl pro ni to nejlepší chci totéž. Vždy budeš u nás vítán, v Itálii to nebude jednoduché, Evropa se bouří a k válečnému střetu není daleko.”

Až poslední argument Fillipa přesvědčil, že není dobré brát malou do Itálie.
Při posledních slovech před odjezdem Fillipa si muži vyměnili ještě pár zdvořilostních frází, ale především dal Gino slib Filipovi, že se o Marii postará nejlépe ze všech svých sil.

”Vaše výsosti, mám zprávy od poslíčka, který přišel z města.”
“Frak jste přinesl?”

Odvětí vévoda Fillipo drobnému mužíkovi, který stál udýchaný mezi dveřmi hotelu Mount.
”Nebyl jsem zde dlouhých sedmnáct let, Pietro. Jaké zprávy můžeš nést z města, aby mě zaujaly?”
Hubený chlapík přešlápne a černý frak s bílou košilí, černými kalhoty a motýlkem položí na postel.
”Dnes ráno byla zastřelena dcera Gina Giorgetti.”
Fillipo ztuhne a otočí se na svého poskoka.
”Nejmladší dcera pane, Maria byla zastřelena před katedrálou nějakým střelcem z kasína, které patří rodině Vallentino.”

Stojí nad stolem na kterém je tělo mladičké Marie přikryté bílým kusem hadru. Jeho oči jsou podlité slzami. Natáhne ruku a konečky prstů se dotkne její ruky.
”Marie Sáro, neměla jsi s ním odjíždět. Měla jsi zůstat se mnou, já…”
Chytne její ruku a stiskne jí, poté ji zvedne a přitáhne ke své tváři. Políbí její prsty a pak si její rukou pohladí tvář, zavře oči a slzy se proderou a skutálejí po tvářích.
”Proč jsi odjela, proč jsi mě tam nechala samotného. Měli jsme být spolu.”
Odtáhne prostěradlo z jejího obličeje a prsty jí pohladí po tváři.
”Jsi stále stejně krásná.”
Do místnosti vejde arcibiskup Ratti s fáčem na hlavě.
”Připravte tělo Marie Sáry k převozu, bude pohřbena v rodinné hrobce rodiny Orsini.”
Řekne stroze a přikryje tvář Marie.
Pustí její ruku a vyrazí směrem ke dveřím ve kterých se na okamžik zastaví.
”Přijel jsem kvůli jejím narozeninám, přijel jsem, abych ji uvedl do společnosti. Místo toho… po plese se ještě stavím s dokumenty pro převoz.”
Otevře dveře a s posledním pohledem na mrtvé tělo odchází.

Kategorie: Flashbacky