MAFIA
RPG – Dračí doupě.
Menu

Salvatore Giorgetti a Diana Day 1.11.2016

Zelené oči Eviny.


Její zelené oči se zapíchly do tvých, byly hluboké a i přesto, že byla v úzkých cítil si z nich vášeň. Tiskla se ti na bok a ty jsi cítil jak se chvěje. Měla strach. Její vůně byla jako ženy při milování, adrenalin, pot čili a čokoláda. Tahalo tě to za nos a vpíjelo pod kůži. Vložila ruku do tvé. Propletla své prsty s tvými a pevně ruku sevřela, dlouhé červené nehty si cítil na hřbetu ruky zarývaly se ti do kůže. Nahé rameno vykukující z roztrhlé halenky připomínalo alabastr koutkem oka si sledoval jak se drobné chloupky na hebké bezchybné pokožce zachvěly.

Obloukové lampy podél chodníku se skleněnými báněmi svítili už jen spoře. Sklo bylo od uhlíkových elektrod očouzené a tak světlo jen špatně prostupovalo. Přesto si jasně viděl postavu muže, který se blížil k vám. Nejasné světlo muže dělalo obrovského. Tmavý kabát, dlouhý z pevné látky a klobouk, zbytek splýval ve stínech.
”Diano!”
Jeho hlas je hrubý a jasně v něm rozeznáš tón hněvu, lépe řečeno pořádné nasranosti. Blíží se k vám, když zaslechla jeho hlas sevřela pevněji tvou ruku a druhou sevřela z vnitřku tvou paži. Svým ramenem si se dotýkal jejích ňader a tvá ruka… horkos jejího klína ti byla tak blízko. O hřbet ruky se ti otřela její látka z dlouhé černé sukně.

V ruce má zbraň, nyní to vidíš. Lihová lampa nad vchodem do budovy u které stojíte muže osvětlila. Zastaví se před vámi na tři kroky, Jeho rudé oči sledují pouze tu ženu zhluboka dýchá a čelisti pevně tiskne k sobě.
Natáhne ruku a zamíří na revolverem, který má v ruce. Ruka se mu nechvěje pevně svírá zbraň a tebe vůbec nevnímá. Hledí jen na ní, pohled je stejně pevný jako ruka držící zbraň, na chvíli se ti to snad i zdá, ale jako by si v jeho tváři zahlédl úsměv, šílený úsměv, který z toho muže činí nepředvídatelným.
Istinktivně ji stahuješ tlakem ruky na její tělo za sebe. Pouštíš její ruku a mělké rýhy po nehtech se ozvou drobným pálením.
Dlaní se zapřeš do jejího boku a ucítíš její pánevní kost. Jakmile udělá drobný krok za tebe, dlaň ti sklouzne jako na houpačce ke skvěle tvarovanému pasu. Už se jí dotýkáš jen prsty a cítíš, že už teď ti ten dotek chybí.
Drobnými prsy se otře o tvá záda a ruku položí na tvé rameno. Poryv větru, který se opře do jejích zad vezme její vůni a prolétne kolem tebe ulicí vpřed.
”Diano!!!”
Zařve muž a poté se zhluboka nadechne jako pes co zavětřil lišku. Udělá další krok k vám. Její horký dech se opře o tvůj zátylek. Odtahuje se, jak muž postoupí kupředu přestáváš cítit ji. Vzdaluje se udělá ještě jeden krok a sklopí zbraň k zemi.
”Diano…!”
Jeho zvolání zní mnohem smutněji, je to chlap na dně. Padne na kolena a zařve jako raněné zvíře. Dlaněmi se opře o vlhký chodník, ještě před chvílí pršelo. Vyšel jsi z baru v New Yorku kde jsi uzavřel jeden z dalších kšeftů pro svou rodinu a zajistil levnou přepravu aut z Evropy. Byl jsi sám, věděl jsi, že je to jen na chvíli a že hotel máš za rohem. Co by se mohlo stát.
Chlápek vzdychne jako by se rozbrečel a opět zakřičí, je to ovšem jiné zlostné rychle vstává. Stále jako by si byl pro něj neviditelný, vůbec tě nevnímá. Natáhne ruku a se zbraní a vystřelí.
Ohlédneš se a snažíš se ji najít očima, ale je za tebou příliš velká tma. Rychle zareaguješ a v tu chvíli ho připravuješ o zbraň. Muž jako by se probral z koma se na tebe nechápavě podívá a pak se vší zlostí zaútočí. Rána střídá ránu, cítíš na kloubech teplou krev je jeho, je tvá? Těžko říct. V ústech cítíš krev, neuvědomuješ si, že by tě něco bolelo, teď ne. Další rána tě posílá k zemi. Ať je to kdokoli jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený.
Sbíráš se ze země jak nejrychleji můžeš. Zazní výstřel, jakmile zdvihneš hlavu vidíš ji, Dianu. Stojí dva kroky od tebe v ruce má mužův revolver a míří klečícímu chlápkovi na hlavu. Po tvářích jí tečou slzy, rudé rty svírající do pevné linky působí nekompromisně. Rameno, které bylo odhalené krvácí, výstřel, který muž vypálil ji zřejmě trefil. Krvácí a tmavě hnědé vlasy sčesané na jednu stranu poskytují zakrytí roztrhlému dekoltu přesto zahlédneš hrot její růžové bradavky.
Vystřelí, ale bubínek v revolveru se jen pootočí, ale ránu nevydá. Její oči se rozšíří hledí na muže před sebou, který sahá do náprsní kapsy, a zvedá se. Diana spustí ruce se zbraní a začne couvat. Dlouhé nohy v botách na podpatku dělají drobné krůčky připomínajíc rozechvělé klasy obilí, které si pamatuješ jako dítě z Itálie. Když muž vytahuje ruku z kabátu jsi to ty, který nechá zbraň štěknout. Diana sebou trhne a pouští revolver, udělá opět krok vzad a obejme se pažemi, sykne bolestí jak se dotkne poranění.
Muž jde k zemi, jediná rána do hlavy udělá své.

Celou cestu jste mlčeli, tiskl jsi ji k sobě a bojoval s touhou ji políbit. Pevně si držela tvé sako, které alespoň částečně zakrývalo, že se dnes v noci stalo nějaké drama. Kroky vás dovedli do hotelu kde si bydlel ty. Bez řečí a jediného slova, vyšli jste schody do tvého apartmá.
Zavřel si dveře a otočil se k ní, ještě než si tak udělal zamkl si dveře a podíval se do dřeva, jako by si v něm snad viděl odpovědi.
Stála tam v měkkém světle lamp. Sako jí sklouzlo po ramenech. Ruce měla sepnuté před sebou v úrovni podbřišku. poloodhalená ňadra se skryla pod závoj vlnitých vlasů.
Uzamčení dveří rozpojí její ruce a ona si začne rozepínat knoflíčky halenky. Její obličej se stáhne bolestí, Látka přejede přes její zraněné rameno. Světle modrá košilka je stejně od krve jako košile, která nyní sklouzla na podlahu.
Uděláš krok vpřed, jak projdeš kolem zrcadla všimneš si svých zranění, natržené obočí a ret. Žádná katastrofa.
Jsi u ní, zelené oči se upřou na tvou tvář a její ruka se zvedne. Pohladí bříškem prstu tvou ránu na obočí a potom ret. Nevědomě pootevřeš rty.

Tu noc jste se milovali mnohokrát a bez jediného slova. Její tělo se stalo pro tebe neukojitelné. Bylo to nepopsatelné jako by ti četla myšlenky, když jsi byl v ní sevřela se tak pevně, že jsi se bát udělat jediný pohyb. Její jazyk odrážel tvůj a tvůj ten její, byl to jako souboj celé vaše milování bylo střídáním síly. Vyčerpán si usnul s hlavou v jejím klíně.

Ráno po té noci si se probudil sám. Jen roztrhaná halenka vedle postele ti připomínala, že to sen nebyl a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání si pocítil pálení zad, několik rýh od nehtů. A nyní jako by si měl na jazyku všechny ty otázky na které si se včera nezeptal.
Kdo byla ona, kdo byl ten chlap, kterého si kvůli ní zastřelil? Kam odešla a proč?

Tyhle otázky tě trápily dlouho dokud jsi jí znovu neuviděl. Bylo to o rok později stála v hotelové recepci v tmavě zelených šatech a černém kabátě, když se otočila a její dokonalá plať se střetla se slunečními paprsky procházející skrze velká hotelová okna jakoby se její pleť třpytila. Byla krásnější než sis jí pamatoval. Došla k tobě a natáhla k tobě ruku v bílé rukavičce.
”Salvatore.”
Její hlas bylo pohlazení, nikdy si ho neslyšel krom vzdechů a výkřiků při vašem milostném spojení.
”Ráda vás vidím.”
Nepamatuješ si, že by si jí řekl své jméno a ona ho přesto znala, ale bylo možné, že se zeptala na recepci než se vytratila ráno z pokoje nebo se ti prostě prohrabala peněženkou. Ať je to jakkoliv znala tvé jméno a prvně při jeho vyslovení si uslyšel jak vážně dobře to zní.

Poobědvali jste spolu, vyprávěla ti, že muž jenž si ho zastřelil byl chlap z její ochranky, zamiloval se do ní a nepochopil, že je vdaná a miluje svého muže. Byly to jako ledové nože, které se ti zarývaly do hrudi. Byla vdaná, milovala svého muže tyhle informace boleli více než cokoli jiného. Přel sis, aby tě hned někdo zastřelil.
Drobné doteky při podání sklenky. Připálení cigarety, sundavání kabátu. ty nestačily. Hleděla na tebe těma zelenýma očima a cítil si v nich opět tu vášeň jako před rokem když se rozechvěle držela tvé ruky.

Ležel si na posteli a myslel na dnešní odpoledne kdy jsi s Dianou seděl v hotelové restauraci a obědvali jste. Její rudé rty, které se rozevíraly a oči tě pomalu obmotávaly osidly. Několikrát si pocítil jak se její špička boty dotkla tvé nohy, chtěl by si věřit, že v tom byl záměr, doufáš. Když zavřeš oči cítíš její vůni tu směsici potu, parfému a whisky. Nikdy by si nevěřil jak ti tahle vůně učaruje a jak by si právě tuhle vůni mohl tak chtít tak strašně jí potřebovat.
Zaklepání na dveře. Vstaneš a přejdeš k nim, Bezmyšlenkovitě je otevřeš.
Diana, kapky deště stékají z konečků jejích vlasů a vpíjí se do tmavě zelených šatů. Hledí na tebe a ty ji dlaní, kterou jí položíš na zátylek vtahuješ do svého pokoje.
Pod svými šaty nic nemá, polibek střídá polibek opět se milujete tak jako si to nikdy nezažil. Opět je jen tvou a ty jejím. Diana, tvá bohyně lovu. Drásá nehty tvou košili a trhá ji na kusy. Sténá a stiskem kovové pelesti uvolňuje napětí jenž v ní narůstá. Ňadra se pohupují v rytmu jejího těla. Opojné, nekonečné… usínáš.
”Nejsem šťastná a nikdy jsem nebyla, můj manžel je vrah a násilník a já jsem jen jeho trofej. V bezpečí jsem pouze s tebou, vím to a věděla jsem hned když jsem tě tehdy viděla na ulici.”
Šeptají její rty do tvého spánku a ty se nemůžeš nebo spíš nechceš probudit. Je ráno, slunce prosvítá přes závěsy na postel.
”Miluji tě, ale nemůžu tě ztratit. Proto odcházím, sbohem lásko.”
Zazní ti do uší a než je otevřeš si opat v pokoji sám na chodbě zbyly stopy její vůně. Opět odešla opět je pryč.

Je to několik měsíců co jsi jí viděl naposledy, hledal jsi jí ale nikdy jsi jí nenašel. Dle recepčního se na nic neptala, ale čekala na tebe. Zná tvé jméno a ví kdy do NY přijedeš věděla kde tě hledat. Nic z toho co ví a jak to ví nebylo podstatné. Podstatné bylo, že to udělala.

 

(flashback pro Salvatora Giorgetti. Konec staromládenectví.)

Zelené oči Eviny. Očima Eviny.

Celé město bez jediného schopného chlapa.
Projde rychlejším krokem kol jednoho baru, ale neohlídne se. Jde za ní, ví to cítí to a je to vlastně i to co chtěla.
Bar, dvanáctá hodina a nikdo nikde.
Zatočí za roh a tam se opře o stěnu domu.
A heleme se, tohle bude muset stačit.
Dívá se na tebe prozatím skryta ve stínu.
”Diano!”
Podívá se na Johna a očima mu vpaluje do hlavy díru. Z nenávisti přejde do vášně tak snadno jako by to bylo obrácení listu v knize.
”Johne nechci tě už vidět, nikdy jsem tě nemilovala jen jsem chtěla ten dům.”
Řekne tiše a ukazovákem mu přejede po tváři. Dívá se na ní jako by tomu nevěřil nechápe její slova, stojí před ní jako socha.
”Zabil jsem je, zabil jsem je všechny a ty…”
Chlap vytřeští oči jako by mu její slova došla.
”Zabil… zabil si svojí ženu, svojí matku a co?! Myslíš, že pro mě to něco znamenalo? Jen jsi mi splatil dluh.”
Její hlas řeže je jako břitva.
”Diano, já tě miluju… o jakém dluhu mluvíš?”
Diana zakloní hlavu a podívá se k nebi, jako by se ptala samotného boha jak nemůže ten idiot pochopit tak jednoduchou věc.
”Myslíš, že tohle tělo je zdarma? Myslíš že pozornost jenž jsem ti věnovala bylo z lásky?”
Chlap přestane dýchat, sleduje její zelené oči a v hlavě se mu to zatím pomalu srovnává.
”Co tvůj manžel?”
Její úšklebek mluví za vše, ale přesto se podívá směrem za muže kde stojíš ty. Vyšel jsi z baru a zrovna sis na chodníku zapálil.
”To už bude na někom jiném.”
Uchechtne se a Johna od sebe odstrčí.
”Zabil jsem svou rodinu kvůli tobě, zabil jsem svojí matku… Diano!”
Promluví důrazně a je jasné, že mu vše došlo.
Diana se začne smát, je to zlý a krutý smích. Založí ruce na hrudi a prsty si poklepe na paže.
”Ubožáku… jak bych tě mohla milovat když jsi jako můj osobní čokl. Zabil si je kvůli sobě jen si na to dřív neměl odvahu. Jaké to bylo zabít je a pak ještě od krve své ženy jít si zašukat se mnou?!”
John se prudce rozejde k Dianě a chytí jí za paže.
”Já tě miluju… Diano! Tohle neříkej! Já to dělal kvůli tobě!”
Diana trhne sebou a kousek látky zůstane muži mezi prsty a roztrhne jí halenku. Ona se jen otočí jestli jsi stále před barem.
”Ubožáku. Já s tebou skončila. Pozdravuj ženu. Jo ty žádnou nemáš! Mě už se nikdy nedotkneš!”
Po těchto slovech se otočí a vyběhne tvým směrem. John ještě chvíli stojí a pak se vydá jejím směrem.

Jen doufám hezoune, že máš zbraň a že nejdříve střílíš a pak se ptáš.
Diana vezme tvou ruku a stoupne si k tvému boku. Přitiskne se k tobě co nejvíce a promne si rty a rozechvěje se.
Rameno fešáku…
Pomyslí si Diana a to už ji přelétneš pohledem a ulpíš na jejím rameni pod roztrhlou halenkou. John přicházel a křičel její jméno.
Ať řekneš cokoli udělám z tebe bláznivého násilníka co mě chtěl znásilnit.
Diana neměla strach z čehokoli co by John řekl, naopak vše by dokázala použít proti němu. Přimhouřila oči a znovu se rozechvěla, byla jí zima takže to šlo vlastně velice snadno.
Když vytáhl zbraň ucítila tvou ruku, která ji stahovala za tvá záda. Usmála se spokojeně.
Hmm… za tohle tě čeká odměna a pokud ho zabiješ… dám ti ochutnat.
Natiskne se ti na záda a otře se o ně prsy, aby jsi je cítil. Poté přejede prsty po tvých zádech a ruku ti položí na rameno.
Diana se opět rozechvěje, vítr se jí zapřel do zad a jí byla hrozná zima.
Už ho zabij, jediné co teď potřebuju je teplá vana a sklenka vína, zbytečné protahování. Ale…
Diana našpulí rty a dýchne ti horky vzduch na zátylek.
”Diano!!!”
Zařve muž a poté se zhluboka nadechne jako pes co zavětřil lišku. Odtahuje se, jak muž postoupí kupředu přestáváš cítit ji.
Ztrácíš mě… no tak vím, že jsi to cítil.
Vzdaluje se John udělá ještě jeden krok a sklopí zbraň k zemi.
”Diano…!”
Jeho zvolání zní mnohem smutněji, je to chlap na dně. Padne na kolena a zařve jako raněné zvíře. Dlaněmi se opře o vlhký chodník, ještě před chvílí pršelo.
Chlápek vzdychne jako by se rozbrečel a opět zakřičí, je to ovšem jiné zlostné rychle vstává. Stále jako by si byl pro něj neviditelný, vůbec tě nevnímá. Natáhne ruku se zbraní a vystřelí.
Ohlédneš se a snažíš se ji najít očima, ale je za tebou příliš velká tma.
Diana našla stín mezi dvěma auty a přikrčila se mezi nimi. Byla skrytá a nebyla vidět, koukla se na sebe a rozthla si halenku i s košilkou na druhé straně vlasy prsty sčesala ke straně kde jí nyní halenka odhalovala více než je vhodné, ale pro účely nadcházející je to nezbytné.

Rychle zareaguješ připravuješ ho o zbraň. Muž jako by se probral z koma se na tebe nechápavě podívá a pak se vší zlostí zaútočí. Rána střídá ránu, cítíš na kloubech teplou krev je jeho, je tvá? Těžko říct. V ústech cítíš krev, neuvědomuješ si, že by tě něco bolelo, teď ne. Další rána tě posílá k zemi. Ať je to kdokoli jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený.
Měl by si sakra zamakat na těch úderech zase si to budu muset zařídit sama!!!
Sbíráš se ze země jak nejrychleji můžeš. Diana přeběhne z poza aut a na zemi sebere zbraň, kterou po ní vystřelil John, ale samozřejmě se netrefil, ani nechtěl. Diana vezme kolt a a namíří na sebe protočí oči a přitáhne ruce k tělu, hlaveň směřuje na paži.
Zazní výstřel, jakmile zdvihneš hlavu vidíš ji, Dianu. Stojí dva kroky od tebe v ruce má mužův revolver a míří klečícímu chlápkovi na hlavu.
Kurva, teď už je to pro tebe dost? Zastřel ho!!! Zabij ho sakra už!!!”
Po tvářích jí tečou slzy, rudé rty svírající do pevné linky působí nekompromisně. Rameno, které bylo odhalené krvácí. Krvácí a tmavě hnědé vlasy sčesané na jednu stranu poskytují zakrytí roztrhnutému dekoltu přesto zahlédneš hrot její růžové bradavky.
Všiml si upoutala jsem tvojí pozornost, ale teď by bylo fajn kdyby jsi vytáhl svou zbraň a zastřelil ho, nechci si špinit ruce.
Vystřelí, ale bubínek v revolveru se jen pootočí, ale ránu nevydá.
To se může stát jen mě.
Její oči se rozšíří hledí na muže před sebou, který sahá do náprsní kapsy, a zvedá se.
”Miluju tě Diano, prosím vše co jsi řekla ti odpustím přinesl jsem ti darovací sml..”
Diana spustí ruce se zbraní a začne couvat. Dlouhé nohy v botách na podpatku dělají drobné krůčky. Když muž vytahuje ruku z kabátu jsi to ty, který nechá zbraň štěknout. Diana sebou trhne a pouští revolver, udělá opět krok vzad a obejme se pažemi, sykne bolestí jak se dotkne poranění.
Konečně!!! Za to, že ti to tak trvalo zapomeň na společnou snídani.
Muž jde k zemi, jediná rána do hlavy udělá své.

Nevolali jste policii, prostě jste odešli, zdvihl si revolver, kterým zastřelila toho muže a vložil si ho do kapsy. Celou cestu jste mlčeli, tiskl jsi ji k sobě a bojoval s touhou ji políbit. Pevně si držela tvé sako, které alespoň částečně zakrývalo, že se dnes v noci stalo nějaké drama. Kroky vás dovedli do hotelu kde si bydlel ty. Bez řečí a jediného slova, vyšli jste schody do tvého apartmá.
Zavřel si dveře a otočil se k ní, ještě než si tak udělal zamkl si dveře a podíval se do dřeva, jako by si v něm snad viděl odpovědi.
Na světle nevypadáš vůbec špatně, tak pojď ke mě blíž a zahřej mě drsňáku.
Stála tam v měkkém světle lamp. Sako jí sklouzlo po ramenech. Ruce měla sepnuté před sebou v úrovni podbřišku. poodhalená ňadra se skryla pod závoj vlnitých vlasů.
Zamykáš? Mmm… a na tohle jdeš rychleji než na zastřelení toho ubohýho čokla, na tom bude třeba zapracovat.
Uzamčení dveří rozpojí její ruce a ona si začne rozepínat knoflíčky halenky. Její obličej se stáhne bolestí, Látka přejede přes její zraněné rameno. Světle modrá košilka je stejně od krve jako košile, která nyní sklouzla na podlahu.
Uděláš krok vpřed, jak projdeš kolem zrcadla všimneš si svých zranění, natržené obočí a ret. Žádná katastrofa.
Jsi u ní, zelené oči se upřou na tvou tvář a její ruka se zvedne.
Nemáš rysy Američana, mluvíš vůbec anglicky? No na příštích pár hodin mě to nezajímá mluvení by bylo jen na škodu.
Pohladí bříškem prstu tvou ránu na obočí a potom ret. Nevědomě pootevřeš rty.

Tu noc jste se milovali mnohokrát a bez jediného slova. Její tělo se stalo pro tebe neukojitelné. Bylo to nepopsatelné jako by ti četla myšlenky, když jsi byl v ní sevřela se tak pevně, že jsi se bál udělat jediný pohyb. Její jazyk odrážel tvůj a tvůj ten její, byl to jako souboj. Celé vaše milování bylo střídáním síly. Vyčerpán si usnul s hlavou v jejím klíně.
Hladila tě ve vlasech a pousmála se.
Budeš milou hračkou…
Pousmála se a políbila tě na čelo, vzala tvou hlavu do dlaní a přesunula jí na polštář.
”Brzy se uvidíme snad.”
Z tvého pokoje ještě někam zavolala a po teplé sprše se začala oblékat, zaklepání na dveře. Otevřela a v nich stál muž, v ruce měl krabici, převzala ji od něj.
”Počkejte na mě ve voze, hned přijdu.”
Oblečení, řidič, který jí dovezl oblečení odešel. Diana se oblékla do čisté halenky, kabátu a sukně kterou měla včera večer, zapne si boty a než odejde ještě jednou si tě prohlédne. Přejede očima po tvém nahém těle a úsměv na jeden koutek je zcela výmluvný.

”Pokoj dvacet jedna, kdo tam bydlí?”
Bankovka míří po pultu recepce od Diany k chlapíkovi co jí žere pohledem.
”Pan Salvatore Giorgetti.”
“Odkud je tenhle pán? “
“Přijel obchodně z New Orleans.”

Diana přimhouří oči a nakloní hlavu ke straně.
”Jeho jméno… mám dojem, že jsem ho už někde slyšela, je to možné?”
“Madam, pan Salvatore Giorgetti patří mezi Italské emigranty a jak jsem slyšel, jeho otci který je Donem se v New Orleans daří lépe než dobře.”

Jackpot!!!
Diana s úsměvem saně co posnídala princeznu odchází z hotelu.

Probudil si se sám. Jen roztrhaná halenka vedle postele ti připomínala, že to sen nebyl a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání si pocítil pálení zad, několik rýh od nehtů. A nyní jako by si měl na jazyku všechny ty otázky na které si se včera nezeptal.
Kdo byla ona, kdo byl ten chlap, kterého si kvůli ní zastřelil? Kam odešla a proč?

”Salvatore Giorgetti má zamluvený hotel příští měsíc, na tři dny.”
Nepovídej můj mafián je zpět? Můžeme tedy spustit plán “jak se stát vdovou.”
Diana se usměje na poslíčka a kývnutím ruky ho odešle pryč. Nahá projde přes svou ložnici a dívce u kosmetického stolku podá svou ruku. Hledí oknem na zahradu, kde je její manžel a učí psa aportovat.
Dívka vezme do ruky pilník a začne s manikúrou. Diana ze stolku vezme sklenku šampaňského a s úsměvem vlka u zaječí nory se napije.

O měsíc později stojí v hotelové recepci v tmavě zelených šatech a černém kabátě, když se otočila a její dokonalá plať se střetla se slunečními paprsky procházející skrze velká hotelová okna jakoby se její pleť třpytila. Byla krásnější než sis jí pamatoval.
Udička…hezoune, sekne ti to vypadá to, že jsi přibral ovšem na těch správných místech.
Došla k tobě a natáhla k tobě ruku v bílé rukavičce.
”Salvatore.”
Její hlas bylo pohlazení, nikdy si ho neslyšel krom vzdechů a výkřiků při vašem milostném spojení.
”Ráda vás vidím.”
Moc pěkně voníš.
Nepamatuješ si, že by si jí řekl své jméno a ona ho přesto znala, ale bylo možné, že se zeptala na recepci než se vytratila ráno z pokoje nebo se ti prostě prohrabala peněženkou. Ať je to jakkoliv znala tvé jméno a prvně při jeho vyslovení si uslyšel jak vážně dobře to zní.

Poobědvali jste spolu, vyprávěla ti:
”Jsem dva roky vdaná, můj muž je bankéř má velmi náročnou práci a bohužel i nebezpečnou…”
Tohle vyprávím Italskýmu mafiánovi s Cosa Nostry.
Diana se ovládne, aby se nerozesmála.
”Musím mít tedy vždy nějaký doprovod, můj manžel je raději, když ví že jsem v bezpečí.”
Diana natáhne pod stolem nohy a vyhledá na drobný letmý dotek tvou nohu.
”Johny, kterého si…”
Odmlčí se a ztěžka polkne.
”Ten muž mi byl ochráncem šest měsíců bohužel neudržel odstup a zamiloval se do mne a začal si mne nárokovat víc než jsem mu byla ochotná dát.”
Diana přejede ukazovákem po hraně sklenice s vínem, olízne si horní ret a nadechne se, že bude pokračovat.
”Tu noc jsem ho naposledy prosila, aby odešel že svému muži nic neřeknu a on si bude moci najít zaměstnání jinde, že mu i zaplatím, ale že ho nikdy nebudu milovat.”
Její pohled je útrpný a pln trápení, které dle jejího vyprávění tehdy prožívala.
Mám krásný dům po jeho matce, minulý týden mi udělali druhou koupelnu s luxusní vanou, líbil by ses mi v ní.
Celý oběd probíhal s letmými doteky, smyslnými pohledy a v meziřádkovém dialogu.
Ale její slova byly jako ledové nože, které se ti zarývaly do hrudi. Byla vdaná, milovala svého muže tyhle informace bolely více než cokoli jiného. Přál sis, aby tě hned někdo zastřelil.
Drobné doteky při podání sklenky. Připálení cigarety, sundavání kabátu. ty nestačily. Hleděla na tebe těma zelenýma očima a cítil si v nich opět tu vášeň jako před rokem když se rozechvěle držela tvé ruky.

”Auto.”
Houkne ke dveřím na svého šoféra a v zrcadle u hlavních dveří se prohlédne, rudou rtěnkou přetáhne rty. A pootočí přetočené drahokamy v náušnicích.
”Přijdu pozdě, nečekej na mě drahý možná až ráno Camile je po tom rozvodu tak špatná, že bych jí ráda byla dnes oporou. Doufám, že mě chápeš lásko.”
Muž s brýlemi a v saku z kvalitního materiálu pohladí Dianu po zádech.
”Jistě drahá ráno zavolej a Gilbert pro tebe přijede. Vem si deštník, bude pršet.”
Políbí ji na tvář a do ruky jí vloží deštník.
Před hotelem zahodila na zadní sedadlo deštník a chvíli tam jen tak stála a nechala na sebe dopadat kapky deště.
”Madam, promoknete… pojďte dovnitř.”
Diana se podívá na vrátného, který bojuje s deštníkem, aby jej otevřel.
”Věřil by jste, že déšť dokáže zamilovat muže?”
Diana se usměje a když už má vlasy zmoklé a šaty se jí lepí na kůži vyjde směrem do hotelu.
”Pan Salvatore Giorgetti?”
Pikolík na recepci se pousměje.
”Slečno pokoj dvacet jedna.”
Čekal na mě.
Usměje se a kývne hlavou. Přejde halou ke schodišti a vyjde do poschodí kde je pokoj její nové hračky.

Ležel si na posteli a myslel na dnešní odpoledne kdy jsi s Dianou seděl v hotelové restauraci a obědvali jste. Její rudé rty, které se rozevíraly a oči tě pomalu obmotávaly osidly. Několikrát si pocítil jak se její špička boty dotkla tvé nohy, chtěl by si věřit, že v tom byl záměr, doufáš. Když zavřeš oči cítíš její vůni tu směsici potu, parfému a whisky. Nikdy by si nevěřil jak ti tahle vůně učaruje a jak by si právě tuhle vůni mohl tak chtít tak strašně jí potřebovat.
Zaklepání na dveře. Vstaneš a přejdeš k nim, Bezmyšlenkovitě je otevřeš.

Diana, kapky deště stékají z konečků jejích vlasů a vpíjí se do tmavě zelených šatů.
Hmm… bez krve, voníš tohle by mohlo být velmi příjemné oběma. Za to že si na mě čekal se ti odměním mafiáne.
Hledí na tebe a ty ji dlaní, kterou jí položíš na zátylek vtahuješ do svého pokoje.
Pod svými šaty nic nemá, polibek střídá polibek opět se milujete tak jako si to nikdy nezažil. Opět je jen tvou a ty jejím. Diana, tvá bohyně lovu. Drásá nehty tvou košili a trhá ji na kusy. Sténá a stiskem kovové pelesti uvolňuje napětí jenž v ní narůstá. Ňadra se pohupují v rytmu jejího těla. Opojné, nekonečné… usínáš.
”Nejsem šťastná a nikdy jsem nebyla, můj manžel je vrah a násilník a já jsem jen jeho trofej. V bezpečí jsem pouze s tebou, vím to a věděla jsem hned když jsem tě tehdy viděla na ulici.”
Šeptají její rty do tvého spánku a ty se nemůžeš nebo spíš nechceš probudit.
Udička nahozena, návnada více než dostačující. Tak se ukaž hrdino.
Je ráno, slunce prosvítá přes závěsy na postel.
”Miluji tě, ale nemůžu tě ztratit. Proto odcházím, sbohem lásko.”
Zazní ti do uší a než je otevřeš si opět v pokoji sám na chodbě zbyly stopy její vůně. Opět odešla opět je pryč.

Je to několik měsíců co jsi jí viděl naposledy, hledal jsi jí ale nikdy jsi jí nenašel. Dle recepčního se na nic neptala, ale čekala na tebe. Zná tvé jméno a ví kdy do NY přijedeš věděla kde tě hledat. Nic z toho co ví a jak to ví nebylo podstatné. Podstatné bylo, že to udělala.

”Drahá, jsme pozvaní do New Orleans na ples v maskách, budeš se ho chtít zúčastnit?”
Diana se zarazí a pak s úsměvem se otočí na svého manžela. Její oči září a špička jazyka se dotkne horního rtu.

 (flashback očima Salvatora Giorgetti)

VZPOMÍNKA … na zelené oči

Eva Green2

Další rána mě posílá k zemi. Ať je ten chlap kdokoli, jeho pravý hák je velmi dobrý a tentokrát byl i dobře mířený. Vyplivnu přebytečnou krev a snažím se vzpamatovat. V uších mi píská, jsem dezorientovaný. Ještě před pár okamžiky jsem byl v baru za rohem, kde se zapíjel další úspěšný obchod pro mou rodinu a hlavně pro mého otce. New York se pomalu stává mým druhým domovským městem, je zde totiž spousta možností, jak vydělat a hlavně hodně potencionálních obchodních partnerů – a to se mi líbí. Přesto, zítra se mám vracet domů, a proto jsem chtěl odejít dřív a nepít zde, až do rána. Venku před barem si zapálím cigaretu a už se chystal jít do svého hotelového apartmá, když se z vedlejší uličky ozvaly nějaké divné zvuky. Normálně bych tomu nevěnoval pozornost, přeci jen lidé v tomto městě jsou velice často přepadáni a i zabíjeni, ale když jeden zvuk patřil očividně ženě, tak jsem chtěl alespoň nakouknout, co se děje. Kéž bych to neudělal, jeden špatný krok a člověk toho lituje celý život. Jeden krok a události, které to rozpoutalo, už nešlo vrátit. V uličce byla lépe oděná žena a nějaký násilník – teprve poté padlo ono osudové jméno, Diana. Byla vyděšená, a když se otočila, tak zároveň šťastná že si ji někdo všiml, což jí dalo jistě pocit naděje. Na nic nečekala, hned se kolem mě obtočila jako ta nejvíc nevinná dívka na světě – už tehdy jsem měl poznat, že to byl spíš had. Přesto moje přítomnost násilníka nijak nevyvedla z míry, dalo by se říct, mne ignoroval, jí vyhrožoval, a kdybych tady nebyl – nejspíš by ji i znásilnil. Jakmile vytáhl zbraň a zaslepeně se k ní blížil, už nebyl čas váhat. Vše se seběhlo strašně rychle. Já ho připravil o zbraň, začala rvačka. Já mu jednu vypálil, on mně. Rána střídala ránu. Dostal jednu do břicha a hned další na lícní kost, cítím na kloubech teplou krev a je mi momentálně jedno čí je. Pak přijde jeho pravý hák, který mě pošle na zem. Na pár vteřin jsem mimo hru. Když se vzpamatuji, vidím ji, jak míří na toho muže jeho zbraní. Musela ji nejspíš sebrat při té šarvátce.
,,Ne!“ křiknu jejím směrem, protože nechci, aby měla na krku vraždu. I když v sebeobraně. Ona pohlédne mým směrem a zaváhá, její zbraň nevystřelí a místo toho začne před ním couvat. Zahlédnu, že je zraněná. Nejspíš od jeho prvního výstřelu.
,,Stůj ty zmrde!“ Má slova mají ještě menší efekt než moje pěsti. Muž stále pokračuje a sahá po zbrani, už neváhám a ani vteřinu. Jeden výstřel ho bez dalšího varování posílá k zemi. Zasáhl jsem ho do hlavy. Vydechnu a sklopím svůj Colt 1911. Nechtěl jsem ho zabít, ale nedal mi jinou možnost, navíc teď není čas na jakékoliv výčitky, proto Dianu rychle popadnu a vypadneme z potencionálního místa činu. Můžu jen doufat, že nás nikdo neviděl, protože tím by se všechno ještě víc zamotalo. Dám ji pro jistotu své sako. V ten moment si všimnu, jak je nádherná a já bojuji s neskutečnou chutí ji políbit a vzít si tuhle zaslouženou odměnu. Během pár okamžiků jsme v mém apartmánu a díky schodišti jsme se i vyhnuli všem potencionálním čumilům. Zapadneme dovnitř, zavřu dveře a zamknu. Ještě pro jistotu přes kukátko zkontroluji, jestli nás nikdo nesledoval. Cestou jsem si promyslel, co musím udělat, jak tohle vyřešit. Přejdu rovnou k telefonu a vytočím svého parťáka. Chvilku to zvoní, po třetím to vezme.
,,Gregory, potřebuji uklidit nepořádek v zadní uličce u baru, kde jsem byl popít.“ Je to jednoduchá věta, on ví co má dělat a asi právě pro tyhle situace ho se mnou otec poslal. Položím sluchátko a prohlédnu se v zrcadle. I když jsem dostal na prdel, tak to není tak hrozné, jak jsem si myslel. Natržené obočí a ret. Pak pohlédnu na ní, chtěl jsem ji ošetřit, ale nedala mi příležitost. Její zelené mne dostaly a ona to moc dobře ví, už se začala zbavovat přebytečného oblečení. Pro mě jasný signál.
Celou noc jsem ji propadl a je třeba říct, že nikdy nezažil to, co s ní. Tohle bylo něco jiného a já do této doby netušil, že sex může být, až takhle skvělý. Nemohl jsem se jí nabažit. Samozřejmě jako mladší jsem propadl mnoha ženám, dokonce párkrát i těm nejlepším prostitutkám, ale tohle bylo něco naprosto nesrovnatelného. Stačil jeden jediný večer a já věděl, že se do ní zamiluji, kdy ona bude jediná, kterou budu milovat. Nechtěl jsem, musel jsem. Stala se mou ženou, pro kterou jsem vraždil.
Ráno se probudím sám. Jen její roztrhaná halenka vedle postele mi říká, že to nebyl sen a poté samozřejmě bolavé oko a ret. Při oblékání cítím pálení zad, několik rýh od nehtů, aspoň tedy hádám. Večer už nepadla žádná další slova. A nyní jako bych měl na jazyku všechny ty otázky, na které jsem se včera nestihl zeptat. Vše, co vím je jen její jméno. Diana. Takhle to zůstalo po další rok. Nepodařilo se mi zjistit, co byla zač ani proč byla pronásledována a když už jsem nepředpokládal, že ji ještě někdy uvidím, nebo snad zjistím, kdo byla, tak se najednou zase objevila. Z ničeho nic, prostě jen tak. A co bylo na tom nejvíc divné, bylo to, že mne oslovila jménem. Nepamatuji si totiž, že bych jí ho řekl. Zaskočila mě, už poněkolikáté a já tohle opravdu nemám rád. Prohrabala mi peněženku, když jsem spal? Zeptala se na recepci? Možná obojí. Přesto všechno se mi však líbilo, jak mne oslovila, bylo v tom něco svůdně tajemného.
Společně jsme poobědvali a já se teprve tam dozvěděl, co byl zač ten chlap, kterého odklidil Gregory, a který ji ohrožoval. Ochranka, co se do ní zamilovala. Tehdy už jsem pojal podezření, přesto mě víc zajímalo, jak se ji dostat znova do kalhotek, než samotná pravda. Pak to přišlo, je vdaná. Pocit, jako když do vás někdo zabodne dvacet dýk najednou. A co hůř, prý miluje svého muže! Tak proč to všechno?! Kašlal jsem na to, chtěl jsem ji a bylo mi jedno, kolik měla manželů a kolik z nich milovala. Přesto, že to vypadalo na obědě nadějně, tak poté odešla. Znovu.
Aspoň jsem si to tedy myslel. Večer se znovu objevila, celá promočená, kdy látka přesně tvarovala ty přednosti, které měla a vlastně nedávala žádný prostor fantasii. Na nic jsem nečekal, neptal a jen jí znovu propadl. Pokud by člověk předpokládal, že tu první noc s ní nemůže nic překonat, tak by se hluboce mýlil. Opět byla mou a já jejím. Bylo to neskutečné, daleko lepší než tehdy a já ji v ten večer splnil vše, co jen lehce naznačila.
Když vše skončilo, věděl jsem, že ji miluji a ona dosáhla svého. Udělala však chybu, že hned začala se svým manželem, zrovna v době, kdy bylo „po“. Kdyby začala dřív, možná by to dopadlo na úrodnější půdu. Nevím, co tehdy čekala. Že zabiju jejího muže? Vezmu si ji? Něco na mě hrála, chtěla mě využít a já to tehdy poznal. Na malý moment se probral ten správný mozek a Diana to pochopila, proto odešla. Nebo odešla, protože by mě mohla jednou milovat? Či je to jen moje bláhová naděje? Těžko říct, ale už tehdy jsem věděl, že to není konec a pokud bych si nějakou ženu měl vzít…byla by to ona. A jak se dalo předpokládat, opět zmizela. To uměla dobře…

Kategorie: NPC